Achillovou patou zdánlivě stabilního Ruska jsou absolutistické pravomoci v rukou jediného starého muže

Z hlediska stability je dnešní Rusko v mnohém podobné pozdnímu Sovětskému svazu. Objektivně se zdá, že státní moc má vše pevně v rukou a nic zvláštního jí nehrozí. Ale Putinův systém se může v libovolnou chvíli začít hroutit, píše vědecký pracovník Carnegieho centra pro ruská a eurasijská studia Maxim Samorukov na stránkách své domovské organizace.

Za hlavní nebezpečí pro Putinův režim autor nepovažuje vnější vlivy nebo domácí opozici, ale některé řídící mechanismy, které mohou velmi rychle vést k sebedestrukci systému. Tím nejrizikovějším z nich je způsob, jakým jsou schvalována klíčová rozhodnutí. 

Ruský režim se nepoučil z chyb na začátku války, naopak moc soustředil do rukou jediného člověka.

Všichni mají ještě v živé paměti nezdary ruské armády, které provázely začátek ruské invaze na Ukrajinu. I to, že k nim valnou měrou přispěla neschopnost tajných služeb předávat Putinovi relevantní a pravdivé informace.

Putin a Gorbačov jsou odlišní, oba ale umějí vnutit netečnému soukolí státu osobní priority.

Zdá se, že režim se z těchto chyb nepoučil, a naopak soustředil v rukou jediného (starého) člověka ještě více moci. Zbytek státního aparátu tak může nanejvýš věštit Putinova přání a horlivě je vykonávat. 

SSSR se také zhroutil rychle

Samorukov připomíná, že ani v 80. letech na Západě nikdo nepředpokládal, že by se Sovětský svaz mohl tak rychle zhroutit. Až do konce působil jako značně stabilní struktura a k jeho rozpadu by nejspíše nedošlo nebýt toho, že se z nejvyšších míst začala sypat sebedestruktivní rozhodnutí a že je aparát slepě vykonával. 

Čtěte také

Putina a Gorbačova autor komentáře považuje za prakticky nesrovnatelné osobnosti: liší se povahou, představami o politice i hodnotovým systémem. Zároveň je však spojuje jeden důležitý moment, a to schopnost vnutit netečnému soukolí státního aparátu své osobní priority, se kterými takřka nikdo nesouhlasí. 

Konzervativní sovětská nomenklatura by podle Samorukova nikdy nesouhlasila s perestrojkou, glasností a demokratizací, kdyby jí to vše Gorbačov nevnutil pomocí svých absolutistických pravomocí. Aparátčíkům uvyklým bez odmlouvání plnit jakékoliv příkazy nezbylo nic jiného a poslušně prosazovali perestrojku, která nakonec zničila sovětský systém. 

Putin zahnal zemi do války, kterou nikdo nechtěl

Putin využívá své takřka neomezené pravomoci obdobným způsobem. Zahnal Rusko do války, kterou alespoň zpočátku nechtěla nejen většina členů státní Bezpečnostní rady, ale ani široké vrstvy ruské politické a ekonomické elity. 

Čtěte také

S pomocí války Putin donutil státní aparát i byznys, aby obětoval svá předválečná privilegia, úspěchy i plány a začal budovat nové Rusko podle jeho osobních představ. Takový způsob stanovování priorit přitom může vést jen k degradaci aparátu, upozorňuje Samorukov. 

Jako příklad uvádí nedávný teroristický útok v koncertním sále Crocus City Hall. Ruské tajné služby po desítky let hromadily cenné zkušenosti z boje s terorismem. Ale jakmile začala válka na Ukrajině, jejich znalosti ztratily jakoukoliv hodnotu. Proč se honit za islamistickými teroristy, když bylo nahoře rozhodnuto, že vyznamenání a funkce se rozdávají za ukrajinské diverzanty? 

Čtěte také

Obdobná je i situace v dalších sférách. Jednotlivé složky ekonomického vládního bloku se pro změnu soustředí jen na generování čísel, která by prezidentovi udělala radost. Na to, že by spolu měly dílčí kroky koordinovat, už nikdo nemyslí. 

Může se tak stát, že zvýšení úrokové sazby, které má zatočit s inflací, jde ruku v ruce s velkorysým dotováním úvěrů a růstem státních výdajů. Exportní embargo se zavádí a hned zase ruší podle toho, zda je prezidentovi třeba oznámit, že na vnitřním trhu klesly ceny, nebo že vyrostly zisky z exportu. 

Dřívější kompetentnost ruského ekonomického vedení se postupně ztrácí v přehlídce pochlebování a jednoho dne může zmizet docela. Až prezident přijde s tím, že válečná situace vyžaduje centralizované řízení ekonomiky, nikdo už si mu netroufne odporovat, uzavírá svůj komentář na stránkách portálu Carnegie endowment for international peace Maxim Samorukov.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Svět ve 20 minutách.

Spustit audio

Související