Anna Beata Háblová: Jak mě zasáhl úder mouder
Začátkem tohoto roku mě oslovil Český rozhlas Vltava s nabídkou, zdali bych pro něj nechtěla moderovat filosofický podcast. Nevěděla jsem sice přesně, co mě čeká, ale představa zabývat se filosofií mě jednoznačně zlákala. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na jednoho ze svých bratrů, který nějakou dobu filosofii studoval, a díky kterému jsem podlehla sympatiím ke všemu, co míří hlouběji, co jde po smyslu a podstatě věcí mého života.
Z celkového konceptu podcastu, kterému jsme vybrali název Doba složitá, vyplynulo osm témat, a dva stálí hosté – filosofka Alice Koubová a filosof Tomáš Koblížek.
Čtěte také
Když o tom tak zpětně přemýšlím, nemohlo se mi stát nic lepšího, než potkat právě tyto dvě navzájem se doplňující osobnosti s velmi lidským a nesebecentrickým pohledem na svět. Každé nahrávání s nimi bylo jako vrátit se do místa, kde je mi to blízké, a od kterého jsem pro mnohost jiných možností tvorby na chvíli odběhla.
Právě filosofie mi během studia doktorátu na Fakultě architektury dala nejednu zajímavou odpověď na to, s čím si do té doby urbanismus nevěděl rady. Třeba jak se dívat na veřejně přístupná místa, která nezapadají do běžných měřítek veřejného prostoru, jako jsou třeba kostely, hřbitovy, knihovny, galerie nebo dokonce obchodní centra.
Čtěte také
Už na černobílé Noliho mapě Říma z roku 1748 bylo radikální znázornit kostely nebo vnitřní dvory paláců jako veřejný prostor. Přesto to pro mě nebyla uspokojivá odpověď, dokud jsem nenarazila na myšlenky filosofa Michela Foucaulta věnující se heterotopii, neboli jinakosti, která vysvětluje, proč některá místa nebo časové úseky nezapadají do běžného, každodenního rytmu.
V prvním díle podcastu Alice Koubová sice říká, že se filosofie brání psychologizaci, neboli hledání spojitosti mezi myšlenkami filosofů a jejich životem. Přesto nemohu nezmínit, že Michel Foucault byl gay, což v polovině dvacátého století nebylo vůbec jednoduché, a ve svých myšlenkách se proto celkem logicky zabýval tím, jak nejen svou jinakost pochopit.
Čtěte také
Abychom každý díl podcastu nějak uzavřeli, vymysleli jsme si drobnou tečku, neboli Úder mouder, ve kterém Alice a Tomáš na položenou otázku odpovídají tak krátce a trefně, jako by byli chirurgy a jehlou vyhmatávali v mase současné doby ty podstatné a přitom okem neviditelné věci.
Mezi jinými ve mně utkvěla slova Tomáše z epizody s názvem Čemu věřit, kde říká, že by měl být člověk neustále připravený na to, že čemu věřil, třeba není pravda. Být připravená posuzovat svoji víru a své přesvědčení mě samotné totiž pomohlo nevyčítat si, že jsem dříve věřila něčemu, na co už dnes tolik nespoléhám.
Čtěte také
U Alice mě zase oslovila myšlenka z epizody Odkud myslíme, že cestu ze současných mnohačetných krizí můžeme hledat především ve všímavosti ke druhým, kteří dělají něco jiného než my. Podle Alice nelze současným krizím čelit jinak než společně. A to neznamená jedním způsobem, ale ve spolupráci různorodosti.
Když budete mít chuť a čas, Vltavský podcast Doba složitá si pusťte. Život vám to sice nezjednoduší, ale pomůže vám o něm přemýšlet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
