Spojenci se blíží
V květnu je všem německým vojákům jasné, že válka je prohraná. Zbývá jim pouze jediné: probít se do lepšího zajetí. Boje postupně utichají a zbývající německé jednotky bojují především proti Rudé armádě. Velké množství německých vojáků je také ještě v Čechách, kam spojenci zatím nedorazili.
Poslední dny bojů
Po dobytí Berlína 30. dubna zde ještě pokračovaly sporadické boje a zbraně definitivně utichly 2. května, kdy generál Weidling předal maršálu Žukovovi svou kapitulaci. V ten samý den začaly o složení zbraní vyjednávat i jednotky bránící Hamburk. Němečtí vojáci v hroutící se Říši bojovali v květnu už pouze za svou záchranu. Věděli, že Rudá armáda s nimi nebude mít slitování, a snažili se dostat co nejdále od linie východní fronty směrem k západním spojencům. Tak 3. května přijeli za britským generálem Montgomerym zástupce admirála Dönitze spolu s velitelem severozápadních armád a nabízeli mu kapitulaci tří německých armád, které v té době čelily Rusům. Montgomery je odmítl se slovy, že se musí vzdát těm, proti kterým bojují.
Situace na válečné frontě 3.5.1945
Ještě tentýž den se Montgomerymu vzdali Němci bojující proti britským vojákům a Američané dobyli Berchtesgaden a dále Salcburk a Innsbruck. Sověti s 2. běloruským frontem dorazili 3. května do Stralsundu a Rostocku, odkud chtěli dále pokračovat na Dánsko, u Wismaru ale narazili na Brity a Američany, a Dánsko tak bylo osvobozeno západními spojenci. Téhož dne se také potkal zbytek 1. a 9. americké armády se Sověty na Labi severně od Berlína. Německé jednotky v tomto okamžiku bojovaly pouze na několika místech v severním Německu, v okolí Královce a Vratislavi a dále také v Čechách, neboť se odmítaly vzdávat Rudé armádě.
Spojenci v Čechách
Američané od konce dubna, kdy osvobodili Cheb, stáli na místě. Protože neměli povolený postup do českého vnitrozemí, čekali na další rozkazy. Generál Eisenhower se nechtěl dostat do konfliktu s Rusy a nepovoloval Pattonovi další vojenské akce, které odmítalo ruské velení. Podařilo se mu pouze prosadit posunutí demarkační čáry na linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice s odůvodněním, že tak chrání svou 7. armádu bojující v jižním Bavorsku. Až 5. května se dala Pattonova 3. armáda do pohybu. V ten samý den dorazila do Plzně, kde již propuklo povstání. Američané tak byli 3. května jedinými spojeneckými vojáky v Čechách. Sověti bojovali na Moravě a do Čech se chystal 1. ukrajinský front maršála Koněva teprve 6. května. Ten v prostoru Saska přeskupoval své síly a v noci ze 7. na 8. května vstoupil do Čech přes Krušné hory.
Československý rozhlas zdraví svobodnou Plzeň 6.5.1945
Spojenci na Moravě
Rudá armáda na počátku května uzavřela Němce do kleští mezi Brnem a Ostravou a postupně likvidovala jejich odpor v menších moravských městech a vesnicích. Do boje se čím dál více otevřeně zapojovaly i různé partyzánské skupiny, které napadaly Němce v týlu a prováděly sabotážní akce. I přesto byl postup pomalý. Němci navíc v prostoru Drahanské vrchoviny vytvořili dobře bráněné opevnění a postupující Rudou armádu zastavili. Německý odpor na Moravě se tak v prvních květnových dnech zlomit nepodařilo a souvislá fronta mezi Ostravou a Brnem se vytvořila až 5. května. Do té doby se Rudá armáda snažila o proražení od Ostravy na Olomouc a 3. května se jí podařilo osvobodit Frýdek-Místek. Na jihu Čech se rozhořel boj o Moravský Krumlov a okolí.
Válečná fronta na Moravě 3.5.1945