Jaroslav Záruba - Obětavý velitel obrany rozhlasu

5. května v půl jedenácté svolal ve Štefánikově kasárně na Smíchově generál Pražák jednotku vládního vojska, aby mu oznámil, že: „Přišla hodina konečného zúčtování s německými okupanty, na kterou bylo vládní vojsko po celou dobu nesvobody připravováno“. O dvě a půl hodiny později vyráží vybraná bojová skupina směr Vinohrady. Velí jí osmatřicetiletý štábní kapitán Jaroslav Záruba.

Skupině se podaří dostat do prostoru I. P. Pavlova a odtamtud jsou nuceni pokračovat k budově rozhlasu pěšky. Zapojují se do bojů o postranní vchod v Balbínově ulici a někteří pronikají do rozhlasu přes střechy okolních domů. Celé odpoledne probíhají boje vně i uvnitř budovy. Kolem 18. hodiny rozhlas konečně přechází pod kontrolu povstalců. Jaroslav Záruba se stává velitelem obrany celého úseku.

Nebezpečí ale ještě zažehnáno není a boje na Vinohradské ulici a v jejím bezprostředním okolí pokračují i v následujících dnech. V neděli 6. května vpodvečer dopadá na rozhlas čtvrttunová puma. Důsledky jsou zničující, spojovací a vysílací technika je poškozená natolik, že není možné z místa dále vysílat. V noci se nezbytné vybavení přesouvá do Husova sboru a vysílá se nadále odtamtud. O změně ale Němci neví, a tak pokračují v útocích na hlavní budovu.

8. května dopoledne zasáhne v Balbínově ulici nic netušící skupinu povstalců, kteří pracují na barikádách, dávka z minometu. Raněným se bez váhání vydává na pomoc i štkp. Jaroslav Záruba. Osudný okamžik popisuje jeden z bojovníků, Bohuslav Skopový, následovně: „Šel jsem na druhý konec balkonu podívat se, co se děje po výbuchu v Balbínce, a vidím, jak p. škpt. Záruba se škpt. Hlavou tam běží. Křičel jsem na ně, aby tam neběželi, že nezůstane při jednom výstřelu z minometu, ale škpt. Záruba mávl rukou a běžel dál a vtom dopadla druhá mina, asi padesát metrů od Schwerinovy ulice (nyní ulice Vinohradská, pozn. red.), kterou byli oba zasaženi, neboť se v těchto místech právě nacházeli. Viděl jsem již pak p. škpt. Zárubu, kterak se potácí zpátky k rozhlasu.“

Jaroslav Záruba následkům zranění o chvíli později podlehl. Velení po něm převzal major Antonín Rakouš a štábní kapitán v záloze Václav Kopecký.