Ecce Homo - zavražděn jednapadesátiletý vévoda Vilém Oranžský

Vilém Oranžský se narodil na zámku Dillenburg v Nassavsku (dnes na území Hessenska) jako nejstarší z dětí Viléma Staršího Nassavského s jeho druhou manželkou Julianou von Stolberg. Rodina byla protestantská, nábožensky tolerantní a na svoji dobu velmi srdečná, domácí mravy nebyly příliš svazovány etiketou. Už jako jedenáctiletý byl však Vilém vytržen z tohoto harmonického prostředí, protože tehdy zemřel jeho bezdětný strýc René de Chalon, kníže Oranžský, majitel nepředstavitelně rozsáhlých panství, především na území Francie, ale také nizozemských provincií. Jeho smrtí se Vilém stal velmi bohatým, ale také velmi sledovaným mladíkem. O jeho výchovu, pochopitelně v katolickém duchu, se staral sám císař Karel V., na jehož dvoře Vilém trávil čas do své dospělosti. Právě tady získal přezdívku Mlčenlivý, neboť v cizím, ba dokonce nepřátelském prostředí musel zachovávat opatrnost a proto se k řadě věcí nevyjadřoval. Císař Karel osmnáctiletého mladíka oženil a při své abdikaci jej doporučil synovi Filipovi, který jej jmenoval členem státní rady v Bruselu a místodržícím provincií Hollandu, Zeelandu a Utrechtu.

Logo|foto:Český rozhlas

Filip ovšem Vilémovi nedůvěřoval, zvláště když se oženil s protestantkou Annou, dcerou Mořice saského. Brzy se ukázalo, že jeho nedůvěra byla oprávněná. Vilém se totiž postavil do opozice proti španělským snahám podmanit si Nizozemí politicky, nábožensky i hospodářsky a byl výrazným odpůrcem politiky kardinála Granvelly, který byl naopak klíčovým exponentem Filipa II. Generální místodržitelka Nizozemí Markéta Parmská byla v těchto sporech spíše prostředníkem. Když byla r. 1567 nahrazena vévodou z Alby, opustil Vilém Nizozemí a uchýlil se na rodný zámek. Albova hrůzovláda jej však nemohla nechat klidným, zvláště když se její obětí stali i jeho kolegové ze státní rady a přátelé admirál Hoorn a hrabě Egmont. V následujících 16 letech zasvětí Vilém Oranžský většinu času boji za svobodu Nizozemí. Postupně přenechá iniciativu na bojištích svým bratrům, z nichž tři tu naleznou smrt a věnuje se daleko více boji politickému. Díky němu se stal Vilém světově proslulou osobností, s níž vyjednávali francouzští hugenoti, němečtí protestanté stejně jako třeba královna Alžběta Anglická. Na čas se podařilo Vilémovi dokonce sjednotit odboj všech 17 nizozemských provincií, ale vysloužil si tím jako "hanebný věrolomník, kacířský vazal a kníže temnot" říšskou klatbu. Král Filip vypsal na jeho hlavu odměnu 25.000 zlatých a šlechtický titul. Učinil tak pozoruhodnými slovy: "přejíce si zároveň odměnit ctnost a potrestat zločin, dáváme slib krále a služebníka božího, že najde-li se někdo, jenž by měl dostatek dobré vůle posloužiti nám a veřejnému blahu tím, že by vydal nám Oranžského živého či mrtvého nebo ho prostě jen zabil, že tomu slibujeme odpuštění a již nyní mu je udělujeme." Zločin je vydáván za ctnost, jež má trestat lásku k vlasti považovanou za zločinnou. Nedivte se, že zájemců se našlo více než dost a po čtyřech letech byl nakonec jeden z nich úspěšný. Ale nemylte se, takto pervertované nejsou jen dějiny temného středověku. Hezký den!

Logo|foto:Český rozhlas