Ecce Homo - Slovenské národní povstání

SNP nelze ani dnes prezentovat jako záležitost čistě slovenskou, bez vztahu k našemu státu. Přinejmenším mělo za cíl obnovení předmnichovského Československa a vedle toho bylo akcí, na níž se podílela i velká skupina partyzánů z českých zemí. SNP vypuklo dříve, než bylo plánováno. Počítalo s tím, že se připojí k ofenzívě Sovětské armády, otevře jí karpatské průsmyky, umožní její přístup do Karpatské kotliny a posune linii fronty daleko na západ, čímž přiblíží konec třetí říše. Vzhledem k okolnostem se však situace vyvinula jinak. V této souvislosti je zajímavé, že generál Golian předpokládal původně za optimální dobu vypuknutí SNP začátek ledna 1945, což se časově shodovalo s novou ofenzívou Sovětské armády.

Logo|foto:Český rozhlas

Po zhroucení Rumunska jako německého spojence měla od 23. srpna sovětská vojska prakticky otevřený přístup do Uherské nížiny a blížila se k Debrecínu. Německá vojenská mise v Bukurešti, vedená generálporučíkem Otto, se narychlo stahovala přes Slovensko do Berlína, ale v Turčianskom Martine byla tamní posádkou internována a při kladení odporu zlikvidována. Za této situaci vedoucí činitelé bratislavské vlády, kteří již předtím ztratili kontrolu nad celými oblastmi středního Slovenska, povolali německá vojska k potlačení odporu. V této souvislosti je opět nutno uvést, že vojenské špičky Německa už dříve uvažovaly o obsazení slovenského území v souvislosti s vývojem na východní frontě. Nové události však jejich úmysly urychlily.

Bylo tedy nezbytné otevřeně vyhlásit povstání, neboť vpád německých vojsk byl jedním z možných signálů pro jeho vypuknutí. Povstání mělo po vojenské stránce probíhat ve dvou rovinách. Především východoslovenský armádní sbor o dvou divizích měl v rozhodující chvíli otevřít cestu Sovětské armádě přes Karpaty a spolu s ní zahájit osvobozování Slovenska. Dále zde byla úloha jednotlivých posádek, které měly vyřadit mocenské orgány fašistické vlády, zajistit působení národních výborů a propuštění politických vězňů, klást ozbrojený odpor německým vojákům v souladu s připraveným plánem. Tato teritoriální armáda měla v daném případě těžiště v tzv. strategickém trojúhelníku Banská Bystrica, Zvolen, Brezno nad Hronom.

Bojová činnost na začátku povstání neprobíhala rovnoměrně. Především selhala bratislavská posádka, která měla vyřídit řídící orgány fašistického státu a zklamala i posádka v Piešťanech, která tím umožnila využití letiště proti povstání. Stejně selhala i posádka Trenčína a Nitry, kde se pplk. Šmigovský otevřeně postavil proti povstání, za což má od r. 1992 pamětní desku. Tím byla pro povstání ztracena větší část západního Slovenska a středního Pováží. I tak však SNR ovládala 30 okresů o rozloze 20 000 km2 s přibližně 1,7 milionu obyvatel. Další vývoj známe, od odzbrojení východoslovenských divizí až po ústup povstání do hor. Přesto lze říci, že SNP bylo výrazem vůle slovenského národa vymanit se z fašistického jha a obnovit Československou republiku. Po Jugoslávii bylo SNP největší odbojovou akcí porobených národů v Evropě a i když se nepodařilo úplně uskutečnit jeho operačně-strategický plán, vázalo po dobu dvou měsíců průměrně 4 až 5 německých divizí, blokovalo přísunové komunikace vedoucí na východní frontu, a přispělo tím k vítězství protihitlerovské koalice. To je historický fakt, který jisté žvásty sotva překryjí. Hezký den!