Dočká se věznice v Uherském Hradišti důstojného využití?
Snad každý obyvatel Uherského Hradiště ví o obrovském zašedlém komplexu budov přímo uprostřed města, hned vedle autobusového nádraží. Nelze si ho nevšimnout. Prostory o velikosti několika fotbalových hřišť ale už desítky let chátrají. Změní se to někdy?
Věznice v Uherském Hradišti je areál s velmi pohnutou historií. V počátcích první Československé republiky zde byli izolováni dělníci usilující o lepší sociální práva. Za protektorátu zde byla uvězněna řada českých vlastenců a protifašistických bojovníků.
Popravovat se ve věznici začalo na konci druhé světové války, kdy zde probíhaly retribuční soudy. V padesátých letech, v době procesů inscenovaných komunistickou mocí, se hradišťská věznice stala místem utrpení stovek lidí z řad politické opozice i lidí zcela nevinných. Ve věznici přináležející k budově krajského soudu byli lidé trýzněni a vyslýcháni způsobem, který si v ničem nezadal s vyšetřovacími metodami gestapa.
„Nezapomenout, to je naše poslání. Zároveň chceme upozornit na potřebu svobody,“ míní předsedkyně občanského sdružení Memoria, Anna Stránská. „Memoria je právní forma, která zaštiťuje Iniciativu za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti. Byli bychom velmi rádi, kdyby trakt samotek věznice a kaple byly zachovány a přeměněny v jakýsi druh památníku, či jinak důstojně využity.
K tomuto komplexu patřila také část na Malinovského třídě, kde nebylo vězení, pouze soud - aktuálně druhá budova Střední uměleckoprůmyslové školy. To je podle mě důstojné využití prostoru,“ pokyvuje hlavou Stránská. „V případě rekonstrukce se rozhodně nemůže jednat o jednoduchý zákrok. Svou podstatou je to vězení, a vězením to také zůstane.“
Neblaze proslulou se věznice stala především v první polovině 50. let, kdy zde byla mučena či popravena řada nevinných nebo politicky nepohodlných lidí. V roce 1949 předseda senátu státního soudu v Brně, doktor Jaroslav Horňanský, přikázal provést kontrolu vyšetřovacích praktik používaných ve věznici. Jeho zpráva poukazuje na to, že ve věznici probíhaly brutální a nelegální praktiky proti vězňům. „Týrání vězňů není dovoleno, ale je trestné,“ upozorňuje ve své zprávě Horňanský.
„Dalším z cílů Memorie je popularizace tohoto tématu, což znamená informovat o něm jak na internetu, tak pomocí kulturních akcí. Aktuálně na zdech věznice visí bannery vytvořené stovkou výtvarníků z osmi uměleckých škol. Výstava má název Drama svobody. Myslím, že umění je cesta, jak v člověku vyvolat katarzi a nějak pohnout s jeho svědomím,“ uzavírá Stránská.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
