Literární výročí: Václav Renč
V rubrice Literární výročí si tentokrát básní Skřivaní věž v podání Františka Derflera připomeneme 100. výročí narození básníka, prozaika, dramatika a překladatele Václava Renče.
Po svém otci byl náboženství československého, ale v době vysokoškolských studií konvertoval ke katolictví. V téže době přijal F. X. Šalda nadšeně jeho dvě básnické sbírky: Jitření a Studánky. V letech 1940-44 vydával Václav Renč spolu s Františkem Lazeckým revui Řád, ve čtyřicátých letech byly také provedeny dvě jeho hry: Marnotratný syn a Císařův mim. Druhá hra byla namířena jednoznačně proti totalitě.
Z obavy před gestapem se proto manželé Renčovi přestěhovali do Fryštáku u Zlína, kde žili až do roku 1945. Po válce pracoval Václav Renč dva a půl roku jako dramaturg olomouckého divadla, pak přešel do Mahenovy činohry v Brně, kde byl dramaturgem a zároveň režisérem. 21. května 1951 byl zatčen a v uměle vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou byl odsouzen k 25 letům vězení.
Diskriminovaná rodina zatím žila na faře v Kloboukách u Brna. Tzv. druhá amnestie pro politické vězně umožnila Václavu Renčovi v květnu 1962 návrat z vězení a opětovné uplatnění nejprve v olomoucké operetě a pak v Brně. 21. srpen 1968 znamenal pro básníka nový otřes – obával se dalšího uvěznění. Od jara 1970 s ním, přestože byl soudně rehabilitován, divadla odmítala spolupracovat. 30. dubna 1973 Václav Renč zemřel.
O Václavu Renčovi si můžete poslechnout v závěru Zelného rynku v sobotu 10. prosince.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
