Zahrada jako lék na krizi středního věku? Fejeton Bernardety Babákové

Autorkou prvního fejetonu je Bernardeta Babáková. Sama o sobě uvádí, že „přes svoji schopnost dělat tisíc věcí naráz a ani jednu pořádně, pendlovat mezi vírem velkoměsta moravské metropole a tichými luhy a háji jihomoravského venkova, před cestováním, kariérou pekařky a cukrářky, samizdatové básnířky či sběratelky umění na volné noze by dala přednost úspěšnému dokončení studia Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Janáčkově akademii, stejně jako právní vědy na Masarykově univerzitě, už jen pro hlubokou úctu, kterou k oběma výše zmíněným pánům chová“.

Z fejetonu Bernardety Babákové: Zahrada jako lék na krizi středního věku?|foto: Alexej Maximov

Bernardeta Babáková je z Lomničky u Tišnova a ve svém Jarním fejetonu píše, že s nástupem jara se jí v hlavě řetězí jedno klišé za druhým: „příroda se probouzí, květena rozkvétá, všechno se to páruje, v přírodě, ve městě, ve škole i v práci, kdekomu se zamotala hlava z jarního povětří. Zřejmě to nebude náhoda, že má čeština spoustu slovních obratů spojených s jarní tématikou. Slyším-li, že na někoho přišlo jaro, nebo že dotyčný chytil druhou mízu, nemůžu se ubránit představě zelenajících se paloučků a rozkvetlých třešní. Nějaký cynický rejpal by mohl namítnout, že víc než k jaru se tato slovní spojení vážou ke krizi středního věku“.

Autorka vypráví o svých rodičích, kterým díky péči o dům a zahradu na nějakou krizi nezbyl čas, a také o strýci a tetě, jimž podobný pokus – čelit krizi středního věku pořízením pozemku pro zahradu – nevyšel. Vypráví podle pravdy, nebo podle fantazie? Fejeton se může blížit fabulované povídce. A tak vlastně nevíme, jestli se její strýček opravdu chtěl brouzdat bosý v anglickém trávníku a místo toho nakonec chodí na pivo k Orlovi. To nám ale nebrání vzít si z toho poučení a přitom se i pobavit.

Díky péči o dům a zahradu na nějakou krizi nezbyl čas|foto: Bernadeta Babáková