Bulisovi: Nadčasová romantika
Napsat jímavou, upřímnou milostnou píseň neumí každý. Jedním z těch, kdo v tomto umění vynikali, byl bezesporu Jiří Bulis. Jeho tvorbu oživilo na podzim loňského roku vydané album Bulisovi s podtitulem Hommage à Jiří Bulis.
Chomutovský rodák Jiří Bulis patřil od 70. let minulého století k výrazným postavám brněnské kulturní scény. Skládal hudbu k divadelním inscenacím i filmovou hudbu, ale také písně, které jsou rozkročeny mezi kabaretem a hlubokou melancholií. Jeho rukopis byl nezaměnitelný. Když Jiří Bulis v roce 1993 zemřel při autonehodě, odešel tvůrce, který zdaleka neřekl vše. To, co říci stihl, oslovuje i současné umělce.
Dva, Bonus, Biorchestr, Bratři Orffové, Mucha, Zrní, OTK a další hudebníci se sešli na „tribute“ albu, kam přispěli svou verzí Bulisových skladeb. Projekt se zrodil ve hlavách dcery skladatele Lucie Bulisové a hudebníka Martina Kyšperského a výsledek ukazuje, že písně Jiřího Bulise za desetiletí nezkorodovaly a v moderním provedení mohou být velmi dobře přístupné i současnému posluchači. V lepším případě pak může album otevřít posluchačům cestu k originálním skladbám, které vlastně nejsou o nic méně působivé, než byly za Bulisova života.
Poslechněte si v Čajovně originální i nově pojaté skladby a rozhovor s Martinem Kyšperským a Lucií Bulisovou. „Když si ostatní děti zpívaly ve školce ty běžné lidové písně, já jsme si broukala ‚Zdá se mi miláčku, že jsme si souzeni‘,“ vzpomíná Lucie.
Nejposlouchanější
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.