Divadlo je láska na celý život, říká herečka Bibiana Šimonová

„Měli jsme předplatné do Národního divadla a já si dodneška pamatuju, jaký to byl pro nás děti svátek. Vždycky jsme přišli první! Líbila se mi opera i krásné sukně baletek – a nejspíš už tehdy vznikla moje celoživotní láska k divadlu.“

To byly radostné chvíle, ale dětství Bibiany Šimonové mělo i stíny. Otec byl v 50. letech ve vykonstruovaném procesu uvězněn a ani jedna z jeho dcer nesměla po gymnáziu pokračovat ve studiu na vysoké škole. Bibiana proto pracovala dva roky jako laborantka a teprve potom se dostala na DAMU. A dařilo se jí. Ještě jako studentka si zahrála na prknech Národního divadla s takovými herci, jako byli Ladislav Pešek nebo Martin Růžek.

Budějovice? Neváhala jsem ani chvíli

„Jižní Čechy jsem měla odjakživa ráda, protože jsme v létě jezdívali na Staňkov a později na Hladnou, kterou pak zatopila Orlická přehrada. Když jsem se brzy po ukončení DAMU dozvěděla, že bych mohla nastoupit do Českých Budějovic, neváhala jsem ani chvíli.“

V Jihočeském divadle čekala na Bibianu Šimonovou spousta krásných rolí, kvalitní soubor a také zajímavá příležitost zahrát si v různých prostředích. Kromě divadelní budovy se totiž tehdy hrálo i v rajském dvoře českobudějovického kláštera, samozřejmě na krumlovské točně a pohostinsky také v mnoha jihočeských městech.

Od roku 1967, kdy do souboru nastoupila, ztvárnila Bibiana Šimonová na 160 rolí, což je opravdu úctyhodné číslo. Ráda vzpomíná třeba na Isoldu v Baladě o věčné lásce Tristana a Isoldy nebo na roli Krásky v Hrubínově hře Kráska a zvíře. Byly ale i horší roky. „ V 80. letech prošlo Jihočeské divadlo krizí,“ vzpomíná Šimonová. „Nebyli tady dobří herci, nedařilo se dělat pěkné inscenace. Zlepšovat se to začalo až po roce 1989.“