Sólista baletu trénuje šest dní v týdnu, před každým vystoupením potřebuje trochu hladovět

22. leden 2017

Největší audioportál na českém internetu

Zdeněk Mládek v představení Shakespeare & Stravinskij s Julií De Meulemeester | Foto: Jihočeské divadlo, Michal Siroň

Sólista baletu Jihočeského divadla Zdeněk Mládek

Dva mužské sólisty má balet Jihočeského divadla. Jedním z nich je Zdeněk Mládek, který působí v souboru už šestnáct let. Jako jediný člen Jihočeského divadla získal v roce 2009 celostátní cenu Thálie pro nejlepšího tanečníka.

„Právě mířím do baletního sálu, kde máme trénink. Tím vlastně začínáme každý všední den a také sobotu. Máme šestidenní pracovní týden, takže pracujeme celkem často a intenzivně,“ popisuje začátek svého běžného pracovního dne.

Vyhne se ale alespoň rannímu vstávání, protože tanečníci začínají trénovat až v deset hodin dopoledne. Aby mohli podávat vysoké výkony, je navíc pracovní doba rozdělena na dvě části, a to od 10 do 14 hodin a od 16 do 18 hodin. K tomu se samozřejmě přidávají představení.

Zdeněk Mládek působí v baletu Jihočeského divadla už šestnáctou sezónu. Sólistou se tu stal v roce 2001. „Na jevišti sólista tancuje někdy víc, ale nemusí to být pravidlem. Může se hodit jen na určitý typ nebo určitý styl. Obzvláště v modernějších věcech je obvyklé, že tancují všichni všechno,“ říká.

To, že by měl jako sólista v souboru výsadní postavení, si nemyslí. Ze své pozice nevnímá, že by byl něco víc, ale přiznává, že na výplatní pásce se jistý rozdíl projeví. „Ono je velmi těžké být sólistou, protože musíte pořád dokola ukazovat a dokazovat nejen ostatním, ale i sám sobě, že na to ještě máte, že je to ještě dobré,“ dodává.

Zdeněk Mládek při baletním tréninku. Rutinu musí opakovat šestkrát týdně

S přibývajícím věkem tanečníka víc bolí tělo. „Obzvláště po ránu se mi nechce vstávat, ale na druhou stranu ta mysl má víc praxe. Takže už přemýšlíte, jak věc udělat, abyste ji udělal jenom jednou a dobře. Už nehraji na nějakou kvantitu, ale na kvalitu,“ vysvětluje Zdeněk Mládek.

Většinou podle něj bolí záda. „Hodně zvedáme holky nad hlavu a různě s nimi manipulujeme, takže páteř je namáhaná. Já jsem ale rád, když tancuji s partnerkou, protože mám pocit, že to souznění se může přenést i na diváky,“ doplňuje.

Co se týče životosprávy, má sólista baletu podle svých slov štěstí. „Nemusím se nijak zvlášť hlídat. Mám štěstí, že jsem vysoký po tátovi a po mámě mám rychlý metabolismus. Jediné, co dodržuji, je to, že před představením jenom obědvám okolo půl třetí a pak už skoro nic nejím. Na představení potřebuji být trochu hladový. Když pak ale přijdu domů, tak trochu rabuji v ledničce,“ uzavírá.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.