U Severního ledového oceánu najdete i pampelišku, ale bříza vám tu bude po kotníky
Slunce tam v této polovině roku vůbec nezapadá, teplota je o 20 až 30 stupňů nižší než u nás, přesto se vědci i studenti na souostroví Špicberky v Arktidě pravidelně vrací. A rádi.
Stejně jako Viktorie Brožová z Jihočeské univerzity, která se vydala na polární expedici už podruhé.
Viktorie Brožová studuje botaniku na Přírodovědecké fakultě. „Takový můj hlavní obor je systematika vyšších rostlin. To nespočívá v ekologii, ale spíš se zajímám o staré evoluční vztahy v rámci rostlin,“ vysvětluje.
Na Špicberky přijela už podruhé. „Tohle místo mě nabíjí. Je to neuvěřitelně chytlavá příroda a člověk se tady cítí živější než kdekoli jinde. Nic takového jsem v životě nezažila, a to jsem už pár míst viděla,“ komentuje.
Stálé světlo v letním období burcuje vědce a studenty k vyšším výkonům. „Je to zvláštní, ale člověk se cítí živější, i když ve skutečnosti pracuje opravdu na plno a už je na pokraji svých sil. To světlo tak prostě funguje, je to úplně jiné než doma u počítače,“ říká Viktorie Brožová.
Vědci přitom musí zvládat i náročné výpravy do terénu. „Například včera jsme půl dne strávili na lyžích a půl dne je pak nesli na zádech, přičemž foukal boční vítr, který se do nich opíral. Okolo moře je klima teplejší, takže přímo v městečku Longyearbyen nejsou ty obrovské plochy ledovců vidět, ale když člověk jde trochu do vnitrozemí, tak tam je to kompletně zaledněné,“ popisuje.
Viktorie Brožová v Arktidě pracuje na několika projektech. Sbírá rostliny, které se podobají travám, sbírá vzorky listů, suší je. „Potom budeme dělat genetické analýzy a budou nás zajímat vztahy v rámci populace,“ vysvětluje. Dále sbírá například pryskyřníky, které rostou na mokřejších místech.
Na Špicberkách podle ní rostou docela podobné rostliny jako v Čechách, ale druhová různorodost je velmi ochuzená. Na arktickém souostroví botanici napočítali pouze asi 165 druhů rostlin, u nás jich jsou tisíce.
„Najdeme tu třeba tři druhy pampelišek, ale louka plná pampelišek je vzácnost. Roste tu především spousta druhů trávy, protože ty jsou hodně přizpůsobivé,“ říká Viktorie Brožová.
V Arktidě dokonce najdete i stromy - vrbičky a břízy, ale rozhodně ne tak velké jako v Čechách. Spíš se jedná o takové bochánky v přírodě, člověku dosahují maximálně po kotníky.
Arktida je odraz věčně zmrzlé půdy neboli permafrostu. Návštěvníka tak trochu překvapí, že narazí na podmáčenou louku nebo že se brodí v bahně. Voda, která odtaje nebo naprší, se ale právě kvůli permafrostu nemá kam vsáknout.
Související
-
Na Špicberkách je místní ten, kdo má čtvery lyže. To už splňuje i Češka Tereza Švecová
Už tři Češi se rozhodli žít v místě věčně zmrzlé půdy, ledovců a severního oceánu. Bydlí v arktickém městě Longyearbyen v centrální části Špicberků.
-
Co se musí člověk naučit v Arktidě jako první? Vyhýbat se medvědům a střílet
Jsou vyhladovělí a neskutečně rychlí. Lední medvědi, kteří nestihli odplout na krách za tuleni, jsou v létě v Arktidě extrémně nebezpeční. Na to musí myslet i reportérka.
-
Sprcha v arktické divočině? Musí stačit trubka, z níž teče voda z ledovce
V arktické tundře, daleko od civilizace, bez vody a elektřiny mají terénní stanici vědci Centra polární ekologie Jihočeské univerzity. Život tu není snadný.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka