Do časů svých babiček a prababiček se vrátily účastnice kurzu draní peří

Návrat k zapomenuté tradici ale podle předsedkyně společnosti Kateřiny Kulhánkové Čejkové komplikoval rostoucí počet alergií. „Nápad vyplýval z venkovských tradic. My tady děláme každoročně například kurzy pletení košíků, pracujeme s drátem, pracujeme se dřevem, ale draní peří jsme pořád odkládali, protože mnohé maminky, které centrum navštěvovaly, měly děti alergické na peří. Řekla bych, že poslední dobou se tady utvořila taková zdravá skupina, která to ustojí. Zatím nikdo nekýchá,“ popsala s úsměvem.

Kurz vedla Miluška Fidlerová. „Peří je od našich hus, letos jsme jich měli deset nebo dvanáct. Doufám, že to bude stačit, ale máme jen malé polštářky, tak snad ano,“ komentovala.

Draní peří podle ní stejně není o ničem jiném než o drbání. „Mluvíme tady o dětech, o jídle a tak,“ dodala.

Tereza Müllerová přijela na draní peří až z Obory u Netolic. „Po dlouhé době jsem někde bez dětí, a tak si užívám, že mohu něco dělat. Peří deru poprvé a baví mě to, já se u toho uklidňuji,“ řekla.

Jana Stiborová přivezla z Prachatic vnučku Kateřinu. Obě draly peří také poprvé. „I když už jsem starší, tak to znám jen z knížek, sama jsem nikdy nedrala. Je to určitě zajímavá věc vrátit se do minulosti, jak lidé poseděli, popovídali,“ doplnila Jana Stiborová.