Školních restaurací se EET netýká. Novou právě otevírají ve Vimperku

„Vedla nás k tomu potřeba vytvořit vlastní školní zařízení, kde by se žáci mohli učit pod dohledem mistrů odborného výcviku,“ zdůvodňuje vedoucí učitel odborného výcviku Antonín Olah.

„Děti chodily na praxi do restaurací, některé ještě chodí, ale tam spíš slouží jako pomocná levná pracovní síla. Děti se nic nenaučí a jdou vlastně do života s tím, že mají znechucený ten obor, který si vybraly,“ dodává.

Potvrzuje to žák David Beutl. „Měli jsme praxi různě po hospodách, ale to bylo, dá se říct, o ničem. Bylo to jenom mytí nádobí, loupání brambor. Tady se dostaneme určitě k víc věcem, je tu lepší vybavení, co se týče myčky, konvektomatu a podobně. To ještě dneska ve spoustě restaurací neznají,“ říká.

Když se návštěvník rozhlédne po restauraci, nikde nevidí nově povinné vybavení pro elektronickou evidenci tržeb nikde. „Elektronická evidence tržeb se školních restaurací netýká, protože my nevytváříme zisk. My vlastně surovinu používáme jako učební pomůcku,“ vysvětluje Antonín Olah.

Hosté školní restaurace tedy konzumují upečené a uvařené učební pomůcky. „Třeba roštěnec mají jako pomůcku a musí se to naučit. Zákazník tady zaplatí, máme pokladnu, ale školní zařízení je zatím z elektronické evidence tržeb vyjmuto,“ doplňuje učitel.

Výjimka potěšila na střední škole ve Vimperku ředitele i hlavní ekonomku. Budoucí kuchaři, číšníci a servírky zatím elektronickou evidenci tržeb v osnovách nemají. „Zatím je to v osnovách míjí, setkají se s tím akorát v restauracích, kam chodí na praxe nebo na brigády,“ říká učitelka Petra Fouňová.

Bývalý předseda jihočeské pobočky Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, nyní vedoucí učitel odborného výcviku Antonín Olah, který také provozoval několik restaurací, elektronickou evidenci tržeb nepovažuje za hlavní hrozbu pro české pohostinství. Horší je podle něj nedostatek kvalitního personálu.