Daguerrotypie
Daguerrotypie. Prababičku dnešní fotografie pojmenoval na počátku 19. století sám po sobě její vynálezce, Louis-Jacques-Mandé Daguerre.
Prababičku dnešní fotografie, daguerrotypii, pojmenoval sám po sobě její vynálezce, Louis-Jacques-Mandé Daguerre.
Narodil se roku 1787 nedaleko Paříže, vyučil se malřem divadelních dekorací, pracoval jako scénograf, mimo jiné i v pařížské Opeře. Pak si založil vlastní firmu na výrobu kulis a zakázky se mu jen hrnuly.
Roku 1822 vynalezl dioráma. Pomaloval tenká průsvitná plátna, ta na jevišti nainstaloval jako pozadí, rafinovaně je nasvítil a doplnil reálnými rekvizitami, aby měl divák pocit, že je to všechno „jako doopravdy“. Něco jako Maroldova Bitva u Lipan.
Vždy dobře oblečený pařížský bonviván neměl hluboko do kapsy, bohatý společenský život mu vynesl užitečné známosti, nechyběly mu podnikavost a obchodní talent. A pak se dozvěděl o pokusech Josepha Nicéphora Niépce, který bádal nad tím, jak zachovat obraz z camery obscury.
Nejprve zkoušel potahovat skleněné desky asfaltem, pak přešel k dodnes používaným sloučeninám stříbra, ale vytvořené obrazy nepřežily vytažení na denní světlo. Daguerre uzavřel s Niépcem dohodu, že do toho půjdou spolu a dotáhnou vynález do prakticky použitelné podoby. Čtyři roky nato Niépce zemřel a Daguerre pokračoval v práci sám.
Daguerrotypie se stala téměř mánií
Svůj vynález představil 19. srpna 1839 na zasedání Francouzské akademie věd a vzbudil jím naprostou senzaci.
Daguerrotypie se stala velkou módou, téměř mánií, přestože měla řadu nevýhod. Především byla drahá a náročná. Snímky nebyly kvalitní a nedaly se kopírovat. Daguerristovi hrozila otrava rtutí. Navíc kvěli dlouhé expozici se zobrazovaná osoba nesměla ani hnout, proto se používaly různé držáky hlav, rukou i nohou...
Jedno své dílo Daguerre osobně věnoval kancléři Metternichovi. Najdete ho na zámku Kynžvart.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
