Koho volit?

K těm billboardům (mimochodem, tuhle jsem v televizi viděl, ale hlavně slyšel jednu paní, snad političku, jak to slovo vyslovuje pěkně po našem, tedy foneticky "bilbo-ard"), tedy k těm billboardům mě napadlo tohle: Co si asi o těch výtvorech může myslet občan, který je zhruba od minulých voleb (i když ten pocit je jistě setrvalejšího rázu) konfrontován s naprosto odlišnou realitou, než jakou mu politici na obrázcích nabízejí nebo rovnou slibují.

Tak třeba komunisté mají jeden takový plakát, nad kterým nevím, zda se smát, nebo skutečně plakat. Stojí na něm otázka: Platit za zdraví? A komunisté na to hned pod tou otázkou odpovídají: Vidíme to jinak!

No, to bych řekl, že to asi vidí jinak, jen si nedovedu (ani jako nevolič komunistů) představit, zda to myslí dobře nebo špatně. Zda jde o setrvalou (a v lidech možná záměrně pěstovanou) lež o státní bezplatné péči či zda snad nemají na mysli nějaké (jak to slušně říct?) "radikálnější" řešení.

Billboardy jiných stran na tom nejsou o mnoho lépe. Ve snaze jejich reklamních agentur vypálit lidem do mozku nějaké krátké, za to však dobře znějící heslo, se na nich povětšinou objevují shluky téměř nic neříkajících slov. Občanští demokraté říkají na plakátě s obrázkem předního politika: Společně pro naše děti.

Procházím kolem a ptám se sám sebe: Co jako pro naše děti společně? Ve škole nám přece vždycky říkali, že máme mluvit v celých větách a tahle mi zrovna jako celá nepřipadá. Podobně jako u toho komunistického billboardu si tam mohu domyslet až příliš mnoho různých možností, co se dá "společně pro naše děti" udělat.

Navíc z těch obrázků na lid shlížejí v mnoha případech politici parlamentních stran, kteří v uplynulých letech nedokázali zákonně udělat nic proti všemocné hydře korupce (i té jejich vlastní), nedokázali se zbavit doživotní imunity, nedokázali koncepčně vyřešit otázky penzijní reformy, zdravotnictví, stavu silnic, a tak dále až po vyřešení nevztahu mezi politikou a životem všude v "podparlamentí".

Otevřené diskuse mezi politiky v médiích se mnoha případech mění spíše v osobní klání, z nichž má v každé jednotlivé debatě vzejít nějaký vítěz. Jde tam hlavně o to dobře vypadat, nenechat se vyvést z konceptu a hlavně - neříct nic tak závažného, aby to protivníci okamžitě nemohli nějak mediálně využít. Mimochodem - a nechci tím mířit na nějakou konkrétní postavu z naší politické scény, ale novější teorie o tom, jak rozpoznat lháře, mluví právě o tom, že ti, kteří se snaží vypadat co nejupřímněji, hledí sokovi pevně a stoprocentně do očí a pečlivě volí svá gesta, bývají často těmi nejprofesionálnějšími podvodníky. Opakuji, že to říkám jen tak pro orientaci. Nicméně - například občasný švenk kamerou pod stůl na práci nohou by možná o upřímnosti předvolebních slibů či o vztahu k diskusnímu protivníkovi napověděl více.

Chci tím vším naznačit, že dosavadní průběh volební kampaně je hodně nemastný i neslaný. Všeobecná hesla o zdraví, o rodině, o bezpečnosti, o boji proti korupci, a podobně - to jsou témata snad všech politických subjektů. Z předvolebního boje let minulých se navíc vytratila jakási "evropská" nota. V Evropské unii jsme - a tím to pro naše politiky zhaslo? Už to není domácím tématem?

Navíc - v médiích čtu, že policejní prezident zakázal příslušným tiskovým podřízeným, aby informovali novináře o šetřených kauzách, tedy i o těch, které se dotýkají politiků či témat, která by mohla být součástí předvolebního boje. Policejní prezident Husák toto rozhodnutí ovšem zdůvodnil tím, že by taková sdělení mohla ovlivnit probíhající šetření, popřípadě i tím, že informace jedné policejní složky o jedné kauze by mohla nepříznivě ovlivnit práci jiné policejní složky na jiných případech. To je konstrukce hodná Hellerovy "Hlavy 22". Otázkou stále zůstává, kdy vlastně ta skutečná kampaň konečně začne? Kdy naši političtí rytíři zvednou svá zatím polospuštěná hledí a začnou skutečně bojovat? I když, ruku na srdce, nějak zvlášť čestný boj, jak už to známe z minulosti, to asi nebude.