Zvolení nového šéfa slovenského Ústavu paměti národa

"Aspoň se této vládě nepodařilo ústav zrušit," komentoval rozhodnutí slovenského parlamentu účastník jedné z mnoha internetových diskusí na toto téma. Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko se totiž vůbec netajilo chutí tuto důležitou instituci zrušit. Prozatím zvítězil druhý z koaličních partnerů Ficovy strany Smer - příležitost prosadit svého člověka do vedení ústavu, zkoumajícího zločiny komunismu, ale též období fašistického slovenského státu a s ním spojených deportací slovenských Židů, si nenechala ujít Slovenská národní strana.

Slovenští poslanci už odmítli v minulých měsících dva kandidáty SNS. Důvodem byl jejich kladný vztah k válečnému slovenskému státu. Vzhledem k nacionalistické a xenofobní pověsti strany Jána Sloty by bylo spíše překvapením, kdyby jí oslovení kandidáti jisté pochopení pro politiku prezidenta Jozefa Tisa neměli. Ostatně úplně čistý v tomto směru není ani nakonec úspěšný nominant Ivan Petranský, který ve středu porazil bývalého disidenta a někdejšího předsedu slovenského parlamentu Františka Mikloška.

Petranský se předloni zúčastnil oslav výročí prvního slovenského státu společně s extrémistou Mariánem Kotlebou ze Slovenské národní pospolitosti, kterou před necelým rokem Nejvyšší soud Slovenské republiky rozpustil, protože její politická činnost byla v rozporu s ústavou země. Petranský přiznal, že na oslavách byl, popírá však, že by sympatizoval s Kotlebou. Prý si tam šel poslechnout přednášku svého kolegy. Renomovaný slovenský historik Dušan Kováč to vidí jednoznačně, když říká: "Tím, že Petranský začal pracovat v Matici slovenské, stal se součástí ideologického zázemí instituce, která se orientuje na rehabilitaci slovenského státu a Jozefa Tisa."

Odpovědi nového šéfa Ústavu paměti národa na dotazy, týkající se Tisova válečného státu, připomínají slova lidí, kteří se například zdráhají jednoznačně odsoudit režim v předlistopadovém Československu. Konstatování, že za mnoho věcí je možné si Tisa vážit a mnoho věcí mu je možné vyčítat, patří do kategorie výroků "Ne vše, co zde bylo do listopadu 1989, bylo špatné". Jistě že ne. Někde třeba pekli dobrý chleba, jinde se hrál výtečný fotbal. Ale v první větě uvozující všechny tyto úvahy musí zaznít - byl to zločinný režim.

Slovenský arcibiskup Ján Sokol si nedávno také pochvaloval, jaká že byla za války na Slovensku prosperita. Jenomže druhou stranou této mince byly deportace židovských spoluobčanů těch, kteří si onu prosperitu užívali.

Předposlední aktualitou na zmíněném webu Ústavu paměti národa, zveřejněnou ve stejný den, kdy byl Petranský zvolen do jeho čela, je tzv. soupis Židů. Ústav zveřejnil na internetu informace o počtu osob, zapsaných do tohoto soupisu v únoru 1942. Jde o období přípravy deportací Židů ze Slovenska. Při pohledu na mapu slovenského státu z let druhé světové války, která je součástí tohoto dokumentu, si člověk víc než kdy jindy uvědomí, jaké potíže asi tak může provázet mapování paměti národa, je-li jeho ambicí i zkoumání období, kdy část území dnešního státu patřilo za jeho hranice. Jih dnešního Slovenska patřil za války k Maďarsku.

Rafael Rafaj ze Slovenské národní strany od nového šéfa ÚPN očekává otevření dosud tabuizovaných témat. Jedním z nich má být režim admirála Horthyho na jižním Slovensku. Ivan Petranský už potvrdil, že působení maďarského vůdce na jižním Slovensku hodlá odkrýt. Citliví na toto téma jsou zcela přirozeně slovenští Maďaři. Béla Bugár ze Slovenské maďarské koalice si myslí, že jestliže Petranský otevře otázku Horthyho zároveň s režimem Jozefa Tisa, půjde o skutečnou snahu zmapovat slovenské dějiny. "Bude-li se věnovat jen Horthymu, půjde o vědomé mlžení," prohlásil Bugár.

Až praxe ukáže, zda působení mladého historika Petranského v čele Ústavu paměti národa bude znamenat další účelové vytahování maďarské karty, které se do slovenské politiky vrátilo loni na jaře po vzniku vládní koalice, jejíž součástí jsou nacionalisté, anebo se vše bude ubírat jiným, možná i pozitivnějším směrem. Zkoumání válečného období, během kterého Slovensko patřilo pod Budapešť, by mohlo paradoxně v dlouhodobém výhledu přispět k hledání společné řeči slovenských a maďarských historiků. A jednou také, proč ne, po vzoru Francouzů a Němců k napsání společné učebnice dějin.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .