Po návštěvě britského premiéra Browna v Americe se začíná hodně dít na mezinárodní scéně

Média ovšem i nadále rozebírají cestu Gordona Browna do Ameriky s tím, že Brown s prezidentem Bushem, s předáky Demokratů a s generálním tajemníkem OSN Ban Ki-moonem, dojednal rychlé pokusy o řešení hned několika světových problémů.

Jedním z nich je súdánský Darfúr. Jak známo vláda v Chartúmu dosud nejevila známek dostatečného zájmu o vyřešení problému pokračující genocídy džandžavídských arabských milicí vůči černošskému obyvatelstvu oblasti.Milióny obyvatel jsou tam nyní bez přístřeší, vody a potravin, stovky tisíc jich byly údajně vyvražděny a následky konfliktu se šíří do okolních zemí. Jak zdůraznil Gordon Brown v projevu v OSN - cituji: "Situace v Darfúru je největší humanitární katastrofa, které svět dnes čelí. Přes 200,000 mrtvých, dva milióny bezprizorních a čtyři milióny na mezinárodní potravinové pomoci. Po mém jednání s prezidentem Bushem -- a děkuji mu za jeho vůdcovství ohledně Darfúru - Británie a Francouzi nyní s americkou podporou odsouhlasili a předložili rezoluci v Radě bezpečnosti, která uvádí do pohybu největší operaci mírových jednotek na světě na ochranu obyvatel Darfúru." Tolik Gordon Brown, který dodal, že doufá, že téhož dne bude rezoluce schválena. Byla a údajně s islamismem koketující Chartúm, kterému by vyvraždění oné části obyvatelstva údajně nevadilo, byl pod hrozbou invaze přinucen ustoupit. Musí nyní povolit příjezd 26,000 příslušníků mírových jednotek a policistů různých zemí OSN a afrických států a s nimi i programu pomoci stipulovaného OSN, jako například budování polních letišt´pro přísun potravinové pomoci, vrtání studní do nedávno družicí země objeveného podzemního jezera pod Darfúrem a podobně. A tohle dali do pohybu Brown s Bushem.

Podívejme se dále například na Irák, kde sice sunitští ministři hrozí odchodem z vlády, i když zůstávají v parlamentě. Mezitím z Bagdádu přicházejí další zprávy o tom, že nynější ofenzíva nových amerických jednotek, o které byl navršen jejich počet v hlavním městě země i okolí, začíná přinášet úspěchy. Zda ona operace opravdu uspěje, zda je zaangažováno dostatečné či příliš malé množství vojáků a podobně, ukáže až v září zpráva, kterou má prezidentovi předložit vrchní velitel amerických vojsk generál Petraeus. Mezitím ovšem ve Spojených národech začala jednání o obnovení jejich mandátu v Iráku, který má vypršet 10. srpna. Jednání v Radě bezpečnosti začala na popud Spojených států a Británie, které po jednáních Brown-Bush předložily návrh textu potřebné dohody. Šlo by údajně i o zvýšení role OSN i ve vnitrostátních státoprávních záležitostech i o návrat činitelů OSN, evakuovaných před čtyřmi roky po útoku teroristů.

Pozoruhodné je, že snad ani nejzarytější západní kritikové války proti terorismu už netvrdí, že v Iráku a Afghánistánu (kde Talibán stále zadržuje korejské rukojmí a zatím o nich nejsou nové zprávy) jde povstalcům o nějaký národně-osvobozenecký boj za vypuzení "okupačních" jednotek mezinárodní koalice. I oni začínají přiznávat, že jde opravdu o snahy mezinárodních islamistických teroristů a jejich ideologů o vytvoření státu pod jejich kontrolou, odkud by pokračovali s útoky proti demokratickému světu na západě i na východě. Ke změně názoru je mohl přivést fakt, že více než 80 procent teroristických ozbrojenců v Iráku nyní tvoří extrémisty naverbovaní cizinci, přicházející do Iráku přes Sýrii, Irán a Saudskou Arábii. Mohl je také ovlivnit fakt, že podobná situace se rozvíjí i v Afghánistánu, kam zas přicházejí cizí a paštůnští ozbrojenci vycvičení v teroristických táborech v pákistánských Severozápadních provinciích a ve Wazíristánu. Tam prakticky vládnou ideologové Talibánu a al-Kajdy a vláda prezidenta Mušarafa je na ně krátká. Nejnověji to kritizoval i jeden z amerických demokratických prezidentských kandidátů Barak Obama. Nechal se dokonce slyšet, že kdyby se stal prezidentem, nařídil by v oné části Pákistánu zásah amerických jednotek proti al-Kajdě. To ovšem zapáchá porušením suverenity Pákistánu, čehož okamžitě využila k útoku Obamova soupeřka Hillary Clintonová, snad poté, co jí to poradil zkušený manžel. Incident ovšem prozrazuje jak nervózní jsou nyní kandidáti demokratů ohledně dosavadního požadavku na rychlé stažení vojsk z Iráku, o kterém pod rostoucí tíhou zodpovědnosti, nových skutečností, a ostrých diskusí s britským premiérem, začínají narůstat pochybnosti.

Brown totiž učinil jasnou tečku za spekulacemi médií ohledně svého osobního stanoviska. Po jednáních v OSN Brown na tiskové konferenci na otázku, zda Británie plánuje stažení, prohlásil: "Vyjádřil jsem se jasně. Máme povinnosti, kterých se musíme zhostit, máme zodpovědnosti, kterým hodláme dostát. Operujeme s podporou irácké vlády. Operujeme pod záštitiu rezolucí OSN. Pokračujeme v práci na jihu Iráku. Máme čtyři provincie, za které jsme zodpovědni a ve třech případech jsme dosáhli stádia dohledu na irácké jednotky, v jedné se máme rozhodnout později, avšak budeme pokračovat v plnění povinností vůči iráckému lidu." Tolik premiér Brown a bylo by zajímavé zjistit co na to vůdkyně demokratů v kongresu Nancy Pelosiová. Jak ovšem někteří demokraté v soukromí naznačují, měl jejich dosavadní postoj údajně jen přinutit badgádskou vládu k rozhodnosti a v tom je do budoucna zakotvena i možnost změny stanoviska. Snad se mezitím, jak to nyní (také po jednáních Brown-Bush) vypadá, pohnou ledy i jinde na Blízkém východě, kde tomu napomáhá Brownův přítel a předchůdce Tony Blair

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .