Čína: Popravy na objednávku

Co za tímto obchodem se skrývá objevily minulý rok 17. března exilové čínské noviny Epoch Times, kde byla zveřejněna výpověď ženy, které deník říká Annie, ale s velkou pravděpodobností nejde o pravé jméno. Tato dáma byla provdána za neurochirurga v nemocnici v Sujiatunu a najednou si všimla, že její muž nosí domů neuvěřitelně velké sumy peněz. V noci ale měl od té doby těžké sny a probouzel se celý zpocený. Po nějaké době to lékař již nevydržel a své ženě se přiznal: V jejich nemocnici ve sklepě je tajné vězení, v němž jsou tisícovky vězňů ze zakázané sekty Falun-Gong, kteří slouží jako skladiště náhradních orgánů. On sám prý nejméně tisícovce vězňů odebral z očí zdravé rohovky.

Konflikt s touto zakázanou sektou začal 25. dubna 1999, když tisíce jejich příslušníků se shromáždilo před budovou vlády na Boulevardu Šangan v Pekingu, sedlo si na zem se skříženýma nohama a meditovalo. Šlo o tichou demonstraci. Od dob studentských nepokojů v roce 1989, které byly brutálně potlačené, nějaký podobný protest v Číně neexistoval. V roce 1999 se straničtí komunističtí bosové domnívali, že Falun-Gong má jen v Číně 100 milionů členů. Počet členů komunistické strany se tehdy odhadoval na 60 milionů. Tehdejší šéf komunistické strany Jiang Cemin, když viděl nekonečnou masu lidí, jak tiše protestuje přímo v srdci města, se zhrozil. Demonstraci totiž pozoroval cestou do práce ze svého auta a z příslušníků sekty dostal až panický strach. Ten den se v jeho očích Falun-Gong stala největším nepřítelem komunistické Číny. Za dva měsíce na to byla sekta oficiálně zakázaná a v několika málo dnech desetitisíce jejich příslušníků zmizelo bez jakýchkoliv soudních rozsudků ve věznicích a pracovních táborech. Stovky či tisíce z nich zahynuly hned v policejních mučírnách, když se úředníci snažili z nich mučením dostat jména dalších příslušníků sekty. Tyto údaje jsou k nalezení v oficiálních materiálech amerického ministrestva zahraničí, které potírání sekty důkladně rešeršovalo. Tehdy se s největší pravděpodobností zrodila myšlenka využít vězně k odebírání orgánů. Z obchodu s orgány se stal jeden z největších obchodů Číny, na kterém bohatli policisté, místní funkcionáři, nemocnice i lékaři.

Pouhá statistická čísla to dokazují: ještě v roce 1999 existovalo v Číně jen 22 transplantací jater a v roce 2006 to již bylo 500. Počet transplantací ledvin mezi lety 2001 až 2005 se ztrojnásobil na 368 a v roce 2002 se postavilo ve městě Tianjin speciální transplantační centrum o čtrnácti podlažích a s 300 lůžky.

Webové stránky s nabízenými orgány se množily jako houby po dešti. Ledviny se nabízely za 62 tisíc dolarů, játra za 98 až 130 000 dolarů, plíce za 150 až 170 000 dolarů, srdce za 130 000 až 160 000 dolarů. Nejlevnější je rohovka za 30 000 dolarů. Připomeňme, že přitom obchod s orgány je v Číně už více než deset let zakázaný, ale jako většina zákonů, které vyhlásí centrální moc, není v provincicích vůbec dodržována. To platí obzvláště o zákonech, které se týkají zdravotnictví a samozřejmě armády, ta si již dlouho dělá co chce. Proto se odhaduje, že většina transplatací v Číně se odehrává právě ve vojnských nemocnicích, které od roku 1985 nedostávají žádné peníze od státu. Obchod s orgány a transplantace tvoří jeden z hlavních příjmů vojenských nemocnic.

Čínský ministr zdravotnictví samozřejmě všechna tato podezření pro časopis Cicero popírá a tvrdí, že transplantované orgány pocházejí z obětí dopravních nehod a jen nepatrná část byla odebrána popraveným. Jenže i těch je odhadem za rok v Číně asi 100 000. Výpovědi uprchlých členů sekty Falun-Gong ale výsledky rešerší potvrzují.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .