Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Byl to přitom od německé vlády vlastně dar. Česko-německé diskusní fórum bylo prvním místem, kde se spolu tak nějak pod patronátem Berlína zase začali Češi a bývalí čeští Němci, tedy Němci sudetští, oficiálně bavit. Na vládní a politické úrovni dodávám.

Jak jsem se dozvěděl včera o půlnoci (když jsme s lidmi, kteří u toho byli, něco vypili) byli to vlastně Bavoři, kterým vděčíme za česko-německou deklaraci. Pokud to tak je, tak bychom měli bavorskému premiérovi Edmundu Stoiberovi postavit v Praze pomník. Což neříkám proto, že mu tím pádem vděčím za nějakých šest, sedm krásných víkendů, v dobrých hotelích, s milými a zajímavými lidmi.

Říkám to proto, že česko-německá deklarace se ukazuje jako zázrak. Zázrak, kterému se podařilo česko-německé vztahy uklidnit tak, že jsou dnes mnohem lepší, než mezi mnoha jinými státy s problematickou vzájemnou minulostí. Česko-německé diskusní fórum je takový dar navíc. Najednou se tu na jednom místě setkali Češi a sudetští Němci, začali spolu mluvit o Mnichovu, o druhé světové válce, o vyhnání a občas i o tom, co s tím dělat dnes. Nedokážu říci přesně, kdy se to zlomilo, ale je to už pár let, kdy se tady na diskusním fóru o ničem takovém nebavíme. Možná někdy za Schrödera, v jeho druhém kancléřském období. Přestali jsme se o těchto věcech bavit z podií konference, ale nepřestavili jsme se bavit mezi sebou. Ti, kteří o tom rozhodovali, začali vymýšlet všechna možná témata, které měla ukazovat, že je spousta věcí, které nás Čechy a Němce spojují bez ohledu na nějaké sudetské Němce.

Ještě dnes se vzpomíná na jednu konferenci (někteří tvrdí, že byla v Hamburku) o společném česko-německém bratrství ve zbrani. Důsledek to našeho společného členství v NATO. Přiznám se, že nevím. Pokud to bylo v Hamburku, pro mě se tato konference zapsala do paměti tím, co následovalo - reportážní cesta na Fríské ostrovy, úžasné místo na severu Německa, kde na každém ostrově mluví jiným fríským jazykem.

Místa s úžasnou atmosférou, divokým mořem, dalekými odlivy. Jak se česko-německé vztahy uklidnily a sudetští Němci jako problém přestali existovat, přestalo být možné z těchto akcí něco smysluplného psát. Alespoň do takových novin, které vychází v České republice. "Není problém, není zájem," dalo by se shrnout, jak se na to dívají ti, co rozhodují, co bude v novinách.

A já jsem za to vlastně rád. Protože dnes se z česko-německého fóra stává takové milé setkání lidí, které česko-německá témata ještě zajímají. Je to něco takového, jako setkání sběratelů mušket, chovatelů dlouhosrstých králíků, nebo sraz veteránů bitvy o Sezimovo Ústí.

Nejhezčí je to v těch nočních hodinách, kdy se v hotelovém baru vzpomíná na doby, kdy se v Česku žilo každým sudetoněmeckým srazem, kdy se o česko-německé deklaraci psaly otvíráky novin. A kdy jednoho kolegu neživilo několik let nic jiného, než psaní o pánovi jménem Franz Neubauer. Schválně, kolik z vás ví, kdo to vlastně byl?

Cítím se tu dobře, jinak bych sem nejezdil. Letos se tu bavíme o indentitě a migraci. Není to nuda, zrovna teď jeden mladý východní Němec vypráví o tom, jak je dodnes naštvaný, že mu západní Němci zavřeli Interflug, východoněmecké ČSA.

A Erfurt je krásné středověké město s úžasným románsko-gotickým dómem. Přijedu se sem ještě podívat. Za vlastní. Hezký den z Německa, ještě trochu východního.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .