Guantanámo a smlouvy s USA

V r. 1895 povstali Kubánci - už podruhé - proti španělské koloniální nadvládě. V bojích padli jejich legendární vůdci, básník José Martí a Antonio Maceo. V r. 1898 vyletěla u kubánských břehů do povětří americká bitevní loď USS Maine, která připlula k Havaně chránit životy a majetek amerických občanů. Bylo to v okamžiku, kdy povstalci měli už blízko k vítězství. Ačkoli příčina výbuchu na obrněnci Maine je dodnes nevyjasněna, stalo se jeho potopení pro americkou vládu důvodem k vyhlášení války Španělsku. Američané Španěly porazili a vládli Kubě do r. 1902. Kubánská republika, založená v květnu toho roku, zůstala i potom de facto pod americkou vojenskou kontrolou. Aby Američané odešli, přijalo ústavodárné shromáždění Kubánské republiky tzv. Plattův dodatek (Platt Amendment/Enmienda Platt), podle kterého zůstalo Američanům i po jejich odchodu právo zasahovat na Kubě vojensky a zřizovat námořní základny.

V r. 1903 vznikla tedy z tohoto titulu v zátoce Guantánamo americká zásobovací uhelná základna. Smlouva kterou vlády Spojených států a Kuba o jejím založení uzavřely, dala Američanům právo udržovat ji na kubánském území "dokud to bude třeba k zásobování jejich plavidel uhlím a k jejich kotvení" (for the purposes of coaling and naval stations). Spojené státy měly mít na základně naprostou svobodu jurisdikce a správy. Naproti tomu výslovně uznaly svrchovanost republiky Kuba nad tímto územím. V další smlouvě, z r. 1934, se obě země dohodly, že ke zrušení základny je třeba souhlasu obou vlád. Jinými slovy: bez amerického souhlasu je základna Guantánamo od r. 1934, ale de facto už od svého založení v r. 1903, nezrušitelná. Dodám - jen pro orientaci v historických souvislostech - , že ke změně režimu, tedy ke svržení proamerické Batistovy diktatury a jejímu nahrazení prosovětskou Castrovou diktaturou, došlo na Kubě až v r. 1959. Spojené státy pak v r. 1961 zrušily s Kubou diplomatické styky.

Analýzy právních aspektů stoleté platnosti smlouvy o Guantánamu vedly k různým závěrům, ale ne ke změně reality. Kuba - ať měla v různých obdobích dvacátého století jakoukoli vládu - nemohla se od r. 1903 opřít o žádné nezpochybnitelné právní ustanovení k tomu, aby získala zpět opravdovou svrchovanost nad Guantánamskou zátokou, přestože smlouva, kterou její vláda v tom roce 1903 uzavřela s vládou amerického prezidenta Theodora Roosevelta, Kubě tuto svrchovanost neodňala, ale naopak výslovně garantovala.

Nic nezměnila ani okolnost, že v průběhu dvacátého století proběhla jinde ve světě dekolonizace, že Číně vrátili Britové Hongkong a Portugalci Macau, že samotní Američané vrátili Panamě pásmo Panamského průplavu. Na americkém držení části Guantánamské zátoky nezměnil nic ani fakt, že účelem udržování základny už dávno není zásobování parníků uhlím, jak stanovila původní sto pět let stará smlouva; nijak se zatím neprojevilo ani to, že dnešní účel udržování této základny mimo americké území, a tedy mimo americkou jurisdikci, je v očích světa politováníhodným protikladem veškerého úsilí západní civilizace chránit a prosazovat, kdekoli to jde, právní stát, demokracii a dodržování lidských práv.

Možná že je dobré připomenout si historii Guantánama právě v tyto dny, kdy ve Washingtonu jedná premiér naší země o umístění americké radarové základny na českém území. Pacta sunt servanda, dohody je třeba dodržovat, a to i když jsou dojednány diletantsky, nebo třeba jen s bezmeznou důvěrou v partnera.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .