Imigranti

V současné době neexistuje jednotný postup zemí EU vůči přistěhovalcům bez papírů. Většina ilegálů pochází, obecně řečeno z Afriky, přičemž ti nejubožejší pocházejí ze subsharské Afriky. Ve své převážné většině to nejsou političtí asylanti, ale eufemisticky řečeno hospodářští imigranti. Neprchají ze svých vlastí za lepším životem ale spíše před smrtí hladem. A co hůř, většinou nemají žádné vzdělání, nejsou ničím vyučeni. Jejich jedinou velkou předností je, že se chtějí uchytit stůj co stůj, jsou pilní a skromní. Nejčastěji je v Evropě zaměstnávají farmáři jako sezónní pracovníky při polních pracích. Odlišné zvyky a tradice, jakož i neznalost místních zákonů je staví na okraj společnosti, z níž se nemohou vyšvihnout nikam jinam.

Nafukovací člun s třiceti subsaharskými Afričany objevila marocká námořní policie. Její velitel přikázal, aby členové hlídky propíchali člun noži přivázanými na tyčích. Člun se potopil a s ním se na klidném moři utopilo za přihlížení policistů i několik žen a dětí. Teprve potom zachránila hlídka čtrnáct přeživších. Případ vyšel najevo začátkem tohoto měsíce, napsal o něm prestižní španělský deník El País. Ten také připomněl, že každý emigrant musel předem zaplatit převozníkům sto eur, tedy celé jmění pro mnohé z nich, na něž se v jejich vlastech skládaly rozvětvené rodiny. Osudy všech těchto imigrantů jsou těžké a jejich nositelé jsou jistě hodni politování. Přesto není divu, že je Evropané nechtějí.

Pokud je policie chytí, jsou zadrženi na různě dlouhou dobu, to je v kompetenci jednotlivých zemí, a odborníci se snaží vypátrat jejich vlast. Tomu se ovšem imigranti brání, neboť poté následuje jejich návrat tam, odkud přišli. Například ve Španělsku to funguje tak, že španělské úřady pozvou úředníky z předpokládané vlasti imigrantů a ti si je převezmou a odvezou. Ne všechny země si však přejí návrat svých občanů. Považují za jednodušší a také je to pro ně méně práce, když zůstanou tam, kde jsou. A tak se stane, že určitá část imigrantů zůstává v zemi, i když jsou vypovězeni. Mnohdy pak putují po Evropě dál a ztrácí se v davu přistěhovalců. Španělsko proto minulý týden navrhlo sjednotit postup vůči imigrantům a stanovit přesně dobu, po kterou budou internováni, aby mohli být vráceni zpět do své vlasti. Návrh byl zamítnut jedenácti zeměmi včele s Německem, Francií a Itálií. Důvod: nezdál se jim dost přísný.

Italský premiér Silvio Berlusconi slíbil, že v blízké budoucnosti zavře před nechtěnými imigranty hranice a vybuduje tábory, kde budou cizinci bez práce čekat, než budou plně identifikováni a vráceni do svých domovů. Francouzský president Nicolas Sarkozy zase chce, aby se imigranti stali hlavním tématem nastávajícího francouzského předsednictví Evropské unie. Je proti jakémukoli regulování stávajícího stavu a chce trestat podnikatele, kteří zaměstnávají ilegální přistěhovalce. Různé pohledy na to jak řešit tento problém, který se stává rok od roku palčivější, existuje na evropské úrovni i uvnitř jednotlivých politických stran.

Pomineme-li imigranty bez dokladů, kteří tvoří jenom malou i když nejbolestivější část přistěhovalců, absorbuje dnes Evropa okolo dvou miliónů osob ročně. Je to nejvíc lidí na světě, Spojené státy, Austrálii a Kanadu nevyjímaje. I tito přistěhovalci by si zasloužili jednotné právní postavení v rámci Evropské unie. Jinak budeme co nevidět hovořit o stěhování národů, jak ho známe z dob rozpadu říše římské.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .