Obstrukce a cynismus ve sněmovně

Opět se tak potvrdila stará pravda, že při zasedání parlamentu se musí každý Čech třást, protože nikdy neví jakou nepříjemnost mu nově přijaté zákony způsobí. Teď je před volbami, a tak se musíme obávat spíše příjemností ve formě různých dávek a podpor. Ovšem předpovědět, kdo je dostane, je ještě obtížnější, než v klidnějším parlamentním období. Účinným nástrojem, který úplně změnil výsledek sněmovního hlasování, se stalo kouzelné slůvko obstrukce. Občanští demokraté sice vyhráli volby před čtyřmi lety, teď se však dostali do úzkých, protože už vyzkoušenou většinu ve sněmovně drží dvě levicové strany. Je to dáno prostě tím, že rozkol pravicových stran došel dál, než u levicové konkurence.

ODS dnes nemá ve sněmovně ani svého předsedu Mirka Topolánka, a proto musel vedení převzít místopředseda Petr Nečas. Ještě před rokem byla obstrukce hlavním nástrojem sociálních demokratů, tentokrát se stala pro Nečase jedinou účinnou obranou proti levicovému přílivu. Sociální demokraté a komunisté sněmovnu od počátku týdne válcovali. Důsledkem bylo, že poslancům nadiktovali program podle svého gusta. Má se jednat o zákonech na zvýšení mateřské i nemocenské, o zavedení novomanželských půjček, o státní garanci na hypotéky pro nezaměstnané, o třináctých důchodech. V pátek byly na pořadu první dva body, tedy mateřská a nemocenská.

Petr Nečas však zvolil velice úspěšnou strategii, jak nepříjemná hlasování s předem jistým výsledkem odvrátit. Nejdříve zdržoval tím, že se neúspěšně pokoušel změnit už jednou schválený program. A potom navrhl, ať sněmovna nejdříve v prvním čtení projedná zákon o odškodnění účastníků protikomunistického odboje. Tento zákon navržený Senátem dosud nikoho moc nezajímal a ve sněmovně ležel dva roky. Teď se však ukázalo, že může způsobit rozkol v řadách levice. Zákon o protikomunistickém odboji totiž definuje, co to vlastně protikomunistický odboj byl a kdo smí či kdo nesmí být za odbojáře označen. V zákonu také stojí, že odbojář s nárokem na státní podporu bude pouze ten, kdo získá osvědčení od Žáčkova Ústavu pro studium totalitních režimů.

To pochopitelně rozzuřilo některé komunisty a ústy svého expředsedy Miroslava Grebeníčka si postěžovali, že sněmovna vlastně chce odměnit ty, kdo škodili legitimnímu československému režimu. Nakonec obrana starých kádrů pro ně není před volbami téma k zahození.

Skutečným problémem pro jednotnou levicovou frontu ve sněmovně však je postoj sociálních demokratů. Mnozí z nich jsou totiž přesvědčení antikomunisté. Ovšem i oni mají problém s tím, jak zákon vypadá. Sporná je definice možných odbojářů. Nesmí být mezi nimi uveden žádný bývalý člen KSČ a tím například z definice vypadává například František Kriegel, který se jako jeden z mále představitelů pražského jara odvážil aktivně postavit ruské invazi v roce 1968. Nedává smysl ani záměr svěřit rozhodování o statusu odbojáře Žáčkovu ústavu, který je z definice historickým ústavem a jako takový nemá nárok provádět správní akty.

Skončilo to tak, že se zákon o třetím odboji zařadil na začátek dnešního jednání sněmovny díky hlasům čtyř sociálních demokratů. Emotivní téma pak vzbudilo debatu, která trvala do čtyř hodin. Tím bylo cíle obstrukce dosaženo a žádný z významných zákonů na zvýšení sociálních dávek už nemůže být definitivně schválen ve třetím čtení. To se podle jednacího řádu po druhé hodině odpolední v pátek nemůže. Pravice se tedy ubránila a zůstává otázka, jestli je slušné využít k obstrukci zákon o protikomunistickém odboji. Je to vážná otázka a pokud se nastolí tak, aby pomohla jinému účelu, tak se její význam shazuje.

Těžko si na to mohou stěžovat sociální demokraté nemluvě o komunistech. Také oni bez jakýchkoli věcných důvodů chtějí opravovat nový systém nemocenské, který se teprve zabíhá a o jehož efektech není jasno. Nemluvě o zvýšení mateřské - dnes je prosazují stejní poslanci, kteří mateřskou před půl rokem zvyšovali. Blíží se prostě volby a strany chtějí přijímáním nových zákonů dokázat, že myslí na své voliče. Ovšem během čtyř let volebního období se poslanci ve sněmovně dostali do situace, kdy jeden druhého neposlouchá.

Proto je každý nástroj k oslabení protivníka dobrý, proto se všechna témata využívají jen účelově. Všechno ovládá naprostý cynismus. Od sněmovny nemůžeme do voleb čekat příliš dobrého, ovšem kromě jednoho mravního poučení. Kdo sleduje sněmovnu, ten dnes ví zcela jistě: je správné mluvit za všech okolností pravdu a také myslet vážně, co říkám. Jinak přijdu o všechnu prestiž, kterou jsem kdy ve svém okolí měl. Může to trvat, ale nakonec na mě přece jen dojde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

.