Dakarský deník 2 - Dakar pojede krteček s čepicí i zubatá žába
Do extrémně náročného závodu s délkou přes devět tisíc kilometrů Argentinou, Bolívií a Chile vyrazí, věřte, nevěřte, také plyšáci. O talismanech a věcech pro štěstí je druhý díl dakarského deníku Jana Říhy.
„Každý rok se mnou vyráží nová žába a zhodnocuje se v dalším ročníku při různých dražbách, takže jede nová,“ představuje svého tradičního plyšáka, zubatou žábu, pilot Tatry Martin Kolomý. Tyhle věcičky vozí hlavně posádky kamiónů, protože se do jejich kabin hravě vejdou.
Nováček mezi dakarskými piloty Martin Macík junior se ale bez talismanu pro štěstí obejde. „Já těmto věcem úplně nevěřím, i když nevím, jestli je to správně nebo ne. Každopádně talisman nemám.“
Motorkáři z úsporných důvodů sází spíš na malůvky a vzkazy na svých strojích, případně na připevněné fotky svých blízkých. I když Ivo Kaštan měl svého času na motorce miniaturního plyšového medvídka pro štěstí. Ondřej Klymčiw, další z českých dakarských nováčků, ovšem v kategorii motocyklů, taky na sílu plyšáků nevěří. „Povezu v roadbooku fotku svého ročního syna, který nade mnou drží ochrannou ruku.“
Krteček i sob?
Specialistou na plyšáky je tradičně na Dakaru Aleš Loprais. Dostává je od členů rodiny, do které patří i jeho strýc, který slavný pouštní maratón šestkrát vyhrál s Tatrou. „Karel mi tam dal nějakého soba. Krteček tam je s čepicí, ten nám nosí štěstí, je proti zapadnutí. A je tam spousta dalších takových drobných záležitostí.“
