Dakarský deník 9 - Příběh otce a syna na Rallye Dakar
Je to příběh otce a syna. Oba jsou na své první Rallye Dakar. Vždycky když motorkář Ondřej Klymčiw vyrazí do etapy, jeho otec prožívá muka. Českému nováčkovi patří po polovině trasy slavné pouštní soutěže 36. místo. Jeho táta ale v první řadě touží vidět svého syna v cíli Rallye Dakar zdravého. U praní prádla to potvrdil dakarskému reportérovi Radiožurnálu Janu Říhovi.
Josef Klymčiw, otec Ondřeje Klymčiwa právě teď pere, co perete? „Peru spodní prádlo, výstroj, která je propocená a plná písku, aby se mu dál jelo dobře. Teď už je vypráno, tak jdeme sušit a připravovat se na zítřek.“ Perete každý den nebo jinak pomáháte Ondrovi? „Ne, každý den neperu ani doma. Ale na závodech je to můj úkol, aby byl Ondra v pohodě a připravený.“
Váš příběh, je příběh otce, který doprovází svého syna na jeho první Rallye Dakar. Je to adrenalinová, nebezpečná věc, tak co tady prožíváte? Není to asi úplně jednoduché. „Těžko se to dá vyprávět. Ráno Ondru vypravíme. Já potom v autě jedu s mechanikem, čekám na první zprávy a dá se říct, že hodinu nemluvím. Když zjišťujeme, že je v pořádku a na cestě, tak už je to dobré.“
Kdo může za to, že je Ondřej tady. „Může za to Ondra, protože do toho šel velice urputně, velice tvrdě. Proto jsme ho všichni podporovali a věříme, že to dotáhne až do konce a jeho sen se splní. Já to vidím tak, že ho chci dostat zpátky domů celého a zdravého.“
Rady na cestu
Ondřej Klymčiw má jako jezdec tátu v zádech. Dostáváte před každou etapou radu, ať dáváte pozor? „To je asi to jediné, co si ráno stihneme říct, že mám jet hlavou a opatrně, a že jsou věci, které za to prostě nestojí. Táta ví, že na tom světě taky nejsem sám – mám doma malého syna, kterému je 15 měsíců a čekáme s přítelkyní druhé miminko, takže myslím hlavou a jedu opatrně,“ říká Ondřej Klymčiw.
