V Trinksaifen jsme byly doma

Eva Blechová: V Trinksaifen jsme byly doma. Dokument zachycuje osudy tří německých žen, které se narodily ve 20. letech minulého století na hranicích tehdejšího Československa v německé vesnici Trinksaifen.
Osudy tří německých žen, které se narodily ve 20. letech minulého století na hranicích tehdejšího Československa v německé vesnici Trinksaifen. Do jejich životů zasáhla 2. světová válka a posléze odsun německých obyvatel ze Sudet.
„Tržní obec Trinksaifen má v době založení této pamětní knihy, tj. v březnu 1922, plošnou výměru 1007 hektarů 89 arů. Katastrální území leží z geografického pohledu v kotlině, která je k jihovýchodu otevřená a která je na svých hranicích obklopena zalesněnými výšinami a horami. Středem kotliny protéká Rudenský potok (Trinksaifner Bachl). Přes potok se klenou 4 zděné a traverzové mosty, vybavené železným zábradlím.“
Tak začíná kronika vesnice Trinksaifen. Na počátku 20. století v obci není telefon ani elektřina. Zato zde probíhá čilý společenský život.
Ve škole Masaryk a německá hymna
Každou neděli od masopustu až do Vánoc se pořádají plesy. Večer se před chalupami scházejí sousedé a společně zpívají. Ve škole visí obraz Masaryka. Československá hymna se zpívá v němčině.
Na druhou stranu je tu těžké uživit sebe i svou rodinu. Jako ve většině horských oblastí jsou tu pole kamenitá a stojí velké úsilí na nich něco vypěstovat.
Češi nechávají pole ladem
Děti pomáhají matkám paličkovat, otcové pracují v nejdeckých železárnách. Život se zde zásadně mění v průběhu 2. světové války a těsně po ní.
Původní německé obyvatelstvo je po odsunu nahrazeno přistěhovalci z různých koutů Čech, bourají se a zanikají původní stavby, pole leží ladem, začínají se psát úplně jiné dějiny.
Zmizelé Sudety
Do obce Rudné přivedl autorku dokumentu Evu Blechovou v roce 2004 zájem o „zmizelé Sudety“ (jméno úspěšného projektu a výstavy). Fascinovaly ji změny, které zažili původní obyvatelé, vztah ke krajině, stáří a osamělost žen, se kterými se setkala.
Březen patří na Dvojce rozhlasovým dokumentům z cyklu Rozhlasové hry a dokumenty nové generace, Českého rozhlasu Vltavy. Poslechněte si práci autorů, kteří hledají možná trochu jiná témata, jiný způsob zpracování, jiný pohled, než jste na Dvojce zvyklí. To vše v dramaturgii Gabriely Albrechtové.
Ke střihu se odhodlala až v roce 2012. Mezitím zemřel redaktor Vltavy Zdeněk Bouček, pro kterého byl dokument původně určen. A zemřely i tři hlavní protagonistky: paní Severová, Boucká a Zettlová.
Dokument byl dokončený jako poděkování všem, kteří se na něm podíleli. Mimo jiné také paní Klocové a paní Schubertové, jejichž vyprávění se nakonec do dokumentu nevešlo, paní Růžičkové z Nejdku za nahrávky německých písní s citerou a Barboře Kosíkové za veškerou pomoc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.