Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 10. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze-Kobylisích. Dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O zdravotní gramotnosti a i o trendech v dlouhodobé péči, i o tom bude dnešní vydání Jak to vidí. Podle nejnovějších čísel Lékařské komory odešla letos pracovat za hranice téměř pětina čerstvých absolventů našich lékařských fakult. Je to nejvyšší číslo od roku 2011, kdy proběhla akce Děkujeme, odcházíme. Do ciziny ale stále častěji odcházejí i zkušení lékaři. Co na to říkáte, paní docentko? Rozumíte jim?

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Ono to nemusí být jednoznačné. Já si myslím, že když odcházejí mladí lidé do ciziny, takže to je dobré pro jejich další růst a že je dobré, když se třeba potom z té ciziny vrátí a vrátí se s nabytými zkušenostmi a dojmy a poznatky a také i s určitými postoji, které jsou nesmírně důležité. Takže to je taková ta pozitivní stránka věci. Já vždycky mám jaksi tendenci nahlížet na věci z té pozitivní stránky věci, ale myslím si, že tady to není jenom o tom pozitivním, že opravdu nám odcházejí lidé, kteří se potom třeba už nevrátí, nebo dlouhou dobu se nevrátí a pokud nám odcházejí zkušení odborníci, kteří tady vlastně jsou erudováni ve svých oborech v České republice a odcházejí, tak si myslím, že to je prostě škoda, zejména, pokud se potom po dlouhou dobu nevracejí a je to určitý i obraz jaksi našeho zdravotnictví, které nějakým způsobem nedokáže ty podmínky svým pracovníkům nabídnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste třeba vytkla těm podmínkám? V čem vidíte třeba rezervy? Ono jako jeden z důvodů odchodů se uvádí také příliš dlouhé vzdělávání lékařů.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Já bych řekla, že to je určitě jeden z důvodů. Je to jeden z důvodů, protože to vzdělávání není pouze dlouhé, ale je doslova strastiplné pro mnoho mladých lékařů a já mám pocit, že někdy ty mladé lékaře zejména velká zařízení, která mají prostě tu moc mnoha akreditací, čili mohou tam mít mnoho lékařů, nebo je zájem ze strany mladých lékařů, aby tam jaksi praktikovali, aby tam absolvovali ty své stáže a tu předatestační přípravu, oni totiž vlastně nemají ani jinou volbu, protože zpravidla ta velká zařízení jsou akreditovaná, tak mám pocit, že se k nim někdy chovají jako k tovaryšům za dávných dob, že prostě ti lidé, mladí lidé jsou opravdu nuceni sloužit v podmínkách, které nejsou dobré a já bych nechtěla zacházet do detailů. Ono to je asi v každé té velké nemocnici jiné, ale to, co mi někdy mladí kolegové říkají, si říkám, že je skutečně neúnosné a někdy se jim také prostě nedivím, že nakonec se rozhodnout a odejdou. Stěžují si na nedostatečné hodnocení, na to, že pracují dlouhé hodiny a na to, že třeba v rámci té předatestační přípravy jsou jim nabízeny třeba menší úvazky, než ve skutečnosti pracují. To skutečně mám od mladších kolegů, to si nevymýšlím a myslím si, že prostě to je nekorektní vztah. Znám to od několika kolegů. Nemohu říci, že to je, abych byla zcela objektivní, nemohu říci, že to je zcela systémové, ale kdyby to bylo, kdyby to bylo častější a týkalo se to více lékařů, tak samozřejmě je to problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že tedy systém vzdělávání není příliš efektivní?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Ten systém vzdělávání bych řekla, není, a já si myslím, že asi je efektivní, kdo to vydrží, určitě je dobře potom v závěru otužilý, bych řekla a vzdělaný. Ale ten systém není flexibilní, to je jedna věc a není dostatečně přátelský. Což asi souvisí. Protože to flexibilní znamená, že se přizpůsobí potřebám praxe, přizpůsobí se potřebám školitelů a i těch školenců, tedy mladých, zejména mladých lékařů. A zejména taková ta průchodnost mezi jednotlivými obory je podle mého názoru problematická a projevuje se tu to, co je takovým obvyklým problémem u nás, taková jakási soutěživost mezi jednotlivými obory, takové to chránění si svých políček a nepřipouštění možností jiných oborů, a to si myslím, že je škoda. Myslím si, že příbuzné obory by měly mít mnoho společného, měla by tam být umožněna větší flexibilita, průchodnost a potom by se možná dařilo lépe nejenom těm mladým lidem, ale možná i vlastně těm zařízením a možná i těm lidem, kteří je vzdělávají, protože ani oni z toho nemusejí mít až tak dobrý pocit. Já tuhle tu zkušenost mám třeba i z oboru medicína dlouhodobé péče. To je, bych řekla, velice progresivní záležitost, že tenhle ten nástavbový obor u nás je, ale co se týká třeba té možnosti, je to trošičku jako o kohoutkovi a o slepičce. Jestliže chcete mít akreditováno pracoviště, musíte vy tam mít hotové odborníky. Kde se ti odborníci mají vzdělat? No, na akreditovaném pracovišti. A je to pořád dokola a dokola. Takže prostě ty začátky nějakého oboru jsou složité a možná i existence těch oborů je také složitá. Samozřejmě i těch zaběhnutých a hlavně je tu prostě nedostatek té přizpůsobivosti, té flexibility, prostě schopnosti, aby ten náš vzdělávací systém správně reagoval na to, co skutečně naše populace potřebuje a že to v současné době už nejsou jenom ty obory zachraňující heroické medicíny, to je zcela jasné. Jsou to i ty obory, které jsou "nepopulární", ale přesto, rozumím tím paliativní medicínu, medicínu dlouhodobé péče a tak dále a tak dále, obory, které se zabývají spíše těmi chronickými nemocemi a tyhle ty obory nepotřebují další překážky ve své cestě ke vzdělávání, ale potřebují spíše nějaké usnadnění a nějakou podporu tak, jako to vidíme třeba na západ, nebo severozápad od našich hranic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tam umí lépe, efektivněji?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Já si myslím, že to je možná, a je to, bych řekla, i taková všeobecná zásada, která se týká nejenom toho vzdělávání, ale umí tam pravděpodobně lépe komunikovat, lépe se domluví tak, aby to bylo efektivnější. A já věřím teda, že se snad u nás také budeme schopni domluvit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, paní docentko, že přiměje lékaře plánované zvýšení tarifních platů o 5 %?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
To je dvojsečná záležitost. Vy jste mě představila jako ředitelku Gerontologického centra, a to je příspěvková organizace městské části Praha 8, takže já jsem v roli jak lékaře, který zodpovídá za poskytování zdravotní péče a který teda vlastně, jehož plat odpovídá těm tabulkám, které jsou nějakým způsobem dány a také ředitele, který prostě se dívá na rozpočet toho zařízení. Jestliže nám bude přikázáno, abychom zvýšili platy ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chce vás k tomu vyzvat ministr zdravotnictví?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Tak to je na jedné straně pěkné, ale musíme mít zadruhé řečeno také, kde na to zvýšení máme brát, protože v podstatě tak, jak se ubíral vývoj našeho zdravotnictví, tak já mohu čestně prohlásit, že opravdu ty naše rezervy jsou naprosto minimální, že tam nejsou rezervy, že je opravdu zapotřebí, že jsme čerpali vlastně v průběhu posledních let, kdy docházelo k opravdu neúnosné racionalizaci a redukci vlastně prostředků, takže si myslím, že je skutečně nutné, aby tam byly navýšeny prostředky tak ze zdravotního pojištění, aby opravdu mohly jít do platů. A že se to netýká jenom lékařských platů, to je nabíledni. Mluvím trošičku proti sobě, ale já vidím, jako obrovský problém vlastně platovou situaci, nejenom tedy v resortu zdravotnictví, ale v celém tom pečujícím sektoru. To jsou pracovníci, kteří mají platy podle určité kvalifikace, ale třeba při poskytování sociálních služeb, tak tam se jedná vlastně o minimálních mzdách a to se samozřejmě odráží, to jsem trochu odběhla ze zdravotnictví, ale ono to všechno spolu souvisí, protože my jsme zdravotnické a sociální zařízení, takže u nás pracují jak pracovníci ve zdravotnictví, tak v sociálních službách. Takže nahlížím tyhle ty problém opravdu z obou těchhle těch zorných úhlů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla byste, že ten pečující sektor, sociální, řekněme, je podhodnocen?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Já bych řekla, že ten pečující sektor, sociální, je krutě, neúnosně a neudržitelně podhodnocen. My máme několik výzkumných projektů, které se zabývají zejména kvalitou péče, kvalitou péče o lidi s demencí, o dlouhodobě nemocné a podobně. A to, co my vidíme, tak je opravdu neuvěřitelná, bych řekla, mnohdy a většinou, neuvěřitelná oddanost těch pracovníků své práci, skutečně se snaží maximálně poskytovat to, co ti lidé potřebují, vyhovět jejich potřebám, jsou to zpravidla lidé, kteří mají takovou tu základní kvalifikaci v sociálních službách, ale bohužel ty jejich mzdy jsou opravdu naprosto minimální, naprosto neúnosné, taková ta zátěž administrativní, až bych řekla šikana ze strany různých kontrolních orgánů a podobně, to je věc, která je neskonale zatěžuje. Týká se to třeba některých inspekcí sociálních služeb a podobně. Takže tam bych viděla ještě, ještě velké, velké rezervy, nejenom teda v té zdravotní péči, ale také prostě v celém tom sektoru péče, sociální péče.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes s docentkou Ivou Holmerovou. Když jste hovořila o těch kontrolách, tak by mě zajímalo, jak se díváte na povyk, který se strhl kolem auditu ministerstva financí v českých nemocnicích, na zadání Evropské komise?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Mnoho povyku pro audity. Já o tom nevím. Nejsem o tom velmi podrobně informována tak, abych se k tomu mohla vyjadřovat. Já jenom si myslím, nebo jsem přesvědčená, že vlastně kontrolní činnost je součástí jakékoliv zřizovatelské činnosti, anebo součástí vlastně poskytování grantů, dotací a podobně. Čili já se divím vlastně, že je takový údiv nad tím. Já si myslím, že to mělo tak být, že ano, kontrola přišla, shledala, že je vše v pořádku a kontrola zase odešla. To si myslím, že by mělo být spíše takovým normálním postupem. My jsme, jak jsem už tady řekla, zařízení Městské části Praha 8, Praha 8 se k nám chová po dlouhá léta nesmírně laskavě, nesmírně vstřícně, no ale samozřejmě nás také kontrolují a to my naprosto nezpochybňujeme, protože, když se ohlásí naše kontrola, tak je samozřejmé, že to budeme respektovat a že předložíme veškeré doklady, které jsou nutné a samozřejmě, že se najdou nějaké drobnosti, ale očekáváme, že tam nic závažného nenajde, protože si myslíme, že to tak i má být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není co skrývat.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Není co skrývat, měli bychom být transparentní a já bych to spíš možná viděla jako takový trošičku předvolební folklór, dovíte-li.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle statistik Pražské záchranné služby zvládne oživování až 80 % lidí. Stále více Čechů neváhá také poskytnout první pomoc. Jak vy, paní docentko vnímáte naší zdravotní gramotnost? Často se hovoří o té finanční.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Zdravotní gramotnost je podle mého názoru velké téma, velké téma, které není zatím u nás dostatečným způsobem diskutováno, zvednuto v podstatě. Protože zdravotní gramotnost je v podstatě vše mezi tím, že máme nějaké infor..., že jsou k dispozici nějaké vědecké poznatky o našem zdraví a že my, jako populace tyhle ty poznatky respektujeme, že jsou součástí našeho životního stylu a že víme, jak se k našemu zdraví chovat a jak vlastně o ně pečovat. A u nás jaksi zeje taková velká mezera. Vy jste hovořila tada o tom poskytování první pomoci, to je jedna z věcí, ale další věci se týkají třeba zdravého životního stylu, životosprávy, dostatku pohybu a potom také v tom širším měřítku prostředí dejme tomu v obcích, znalosti představitelů obcí, jak mají vytvářet zdravější životní prostředí a je tam prostě mnoho aspektů, které se skutečně zásadním způsobem odrazí v našem zdravotním stavu. Ve zdravotním stavu naší populace, protože víme, že, když se podíváme na determinanty zdraví, čili na faktory, které určují zdravotní stav, tak zdravotní péče ovlivňuje naše zdraví z 10-20 %, to je všeobecná shoda mezi odborníky oboru veřejné zdravotnictví, kteří se tím zabývají, respektive, kteří by se tím měli zabývat. Čili naše takovéto spoléhání se na zdravotnictví, že až bude něco špatně, že nás někdo zachrání, to prostě není dobré. Zatímco ty faktory, které my můžeme sami ovlivnit, jsou daleko, daleko významnější, ten impakt je tam vlastně až třetinový, co se týká zdravého životního stylu, zdravé životosprávy, zdravé diety. Podle mého názoru třeba i ta dieta. Vidíme spoustu receptů, známe spoustu doporučení, za mnoha doporučeními jsou čistě firemní zájmy v podstatě, co se týká třeba skladby tuků a podobně, ale já si myslím, že tak, jak takové to zdravé vaření, nebo takové to radostné vaření, které by bylo i zdravé, tak to si myslím, že je nesmírně důležitá věc právě pro zdraví naší populace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste si to trošičku teď vyzkoušela v Řecku.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Já jsem proletěla Řeckem, já jsem tam byla jako místopředsedkyně Alzheimer Europe na zahájení řeckého plánu Alzheimer. Samozřejmě jsme si tam zašli na nějaké dobré řecké jídlo, protože jsme tam měli chvíli času, potom jsem také sledovala některé materiály, které tam byly k dispozici, protože jak mnoho lidí, jsem také samozřejmě profesně deformována, tak se také dívám na péči o lidi s demencí, na podporu zdraví a podobně a mě tam překvapila jedna věc, že zatímco my tady jaksi glorifikujeme středomořeskou kuchyni a tedy snažíme se do naší kuchyně zavést olivový olej, olivy a krevety, což ne každému z nás, nebo z lidí u nás zcela chutná, tak Řekové prostě propagovali v jednom ze svých materiálů právě o zdravé výživě zejména luštěniny, samozřejmě zeleninu, sušené ovoce a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jsem se lekla, že bůček.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Ne, ne, ne, to zase až tak ne. Samozřejmě ryby, všechny ty věci, které k tomu patří k té zdravé stravě. Ale právě třeba ta lokální zelenina a luštěniny, to je myslím věc, na kterou my strašně moc zapomínáme. My jsme ochotni kupovat draze třeba různé, různé produkty ze Středomoří, ale to, že tady vlastně máme k dispozici dobrou zdravou zeleninu, mrkev, kořenovou zeleninu, listovou zeleninu a tak dále, to si myslím, že je záležitost, kterou bychom měli více využívat, nejenom teda v té naší vlastní kuchyni, ale samozřejmě i v těch receptech, protože vlastně žijeme v nějakém prostředí stejně jako Řekové, či Italové, Portugalci, ale také třeba Švédi a Norové a vlastně po léta letoucí jsme zvyklí na určité potraviny, ze kterých vlastně skládáme svůj jídelníček. A když se podíváte na naše obchody, tak třeba kroupy a krupky, které jsou klasickou součástí našeho jídelníčku, téměř z pultů mizí a nacházíme je v jakých, jenom v těch bioobchodech třeba, nebo, jo, což mi připadá nelogické, že na jedné straně jaksi bažíme po jakési zdravé stravě, nebo rádoby zdravé stravě, ale vlastně takové ty obvyklé komponenty našeho jídelníčku se nám ztrácejí. Ono je takové pořekadlo: Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale vdolky z bílé mouky jenom jednou za týden. To pochází odněkud z Polabí. A vystihuje to tu skutečnost. Že skutečně dříve se u nás více používaly luštěniny, obilninové přípravky, které nám byly přirozené a skutečně ta bílá rafinovaná mouka, ty sladkosti, ty byly jenom vzácněji stejně jako třeba masité pokrmy byly ne zcela každý den. Takže to si myslím, že je asi důležité o tom přemýšlet i v intencích zdravé výživy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vám v této souvislosti, paní Holmerová, líbí projekt 11. základní školy v Kladně, která jaksi umožňuje školákům před vyučováním posnídat ve škole?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
To se mi moc líbí, to se mi moc líbí. Protože já si myslím, že vždycky, když nabídneme možnost žít zdravě, nebo možnost se hýbat, tak vidíme, že ti lidé to v podstatě z vděčnosti přijímají a že to nějak zabudují do té své životosprávy, že se vlastně děti naučí posnídat v klidu, zdravě, to si myslím, že je nesmírně důležité a moc se mi to líbí. Jenom mimochodem Velká Británie v podstatě poskytuje svým školním dětem jídlo pro to, nikoliv, samozřejmě také z ekonomických důvodů, ale právě z důvodů té podpory zdraví, aby se naučily zdravě jíst, nikoliv jenom ty automaty a to, k čemu mají děti tendence. Já bych si dovolila jenom říci takovou svoji sobotní zkušenost. My neradi chodíme nakupovat, zejména si, neradi kazíme víkendy s manželem, ale potřebovali jsme jakési prkénko a dostavili jsme se do jednoho obchodního domu, který také nabízí jídlo, dobré jídlo, jsou toho plné billboardy, no a když bylo 11 hodin, to je období, kdy na nás přichází hládek skoro polední, tak jsme se rozhodli, že zavítáme do tamější jídelny. Ta jídelna nabízí skutečně úžasné zdravé jídlo. Saláty, dobré přílohy, které nejsou smažené, nesmažené jídlo a podobně, i ty ryby tam jsou. Tak jsme toho využili, docela jsme byli takoví spokojení, co se na těch našich tácech ocitlo a když jsem potom ale se dívala po okolí, včetně rodin s dětmi a podobně, tak jsem zjistila, že vlastně většina lidí jako přílohu volí hranolky, že prostě jsme tak zvyklí a zaběhnutí na smažená jídla, na hranolky, tatarku a sladké nápoje, že mě to až v tom množství v tom velkém sále, kde prostě si to všichni přinášeli, mě to až udivilo. A myslím si, že skutečně naši odborníci na veřejné zdraví mají v naší zemi co dělat a je to skutečně úkolem bych řekla politiků, je to úkolem ministerstva, hygieniků. Já jsem jen ráda, že konečně i v rámci jaksi útvaru hlavního hygienika začínáme hovořit o problematice zdravotní gramotnosti a zdraví, protože v předchozích letech tomu tak nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mně se mimochodem na té snídani v té základní škole líbí i to, že to neberou jenom jako jídlo, ale také místo jakéhosi setkávání před tím vyučováním.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Víte, ono jídlo, když řekneme jídlo, tak to připadá jako věc, která je banální, protože vlastně jídlo je součástí našeho normálního života a je to tak i do značné míry feminizovaná záležitost a podobně, ale, ale jídlo je nesmírně důležité, protože je to zdroj naší výživy, čili to je nutná podmínka k našemu životu, je to vlastně věc, která strukturuje naše dny, je to příležitost sociální. Právě přesně, jak říkáte, to se netýká jenom těch dětí, ale dobré stolování je součástí kvality života nás všech. U těch dětí je to zvláště patrné, protože si vytvářejí návyky vlastně po celý život, ale já to vidím zase z toho druhého pólu, dovolíte-li, vrátím se k tomu svému původnímu oboru, já to vidím i z toho pohledu geriatrického, kdy skutečně jídlo i třeba v zařízeních pro seniory, nebo v zařízeních pro lidi s demencí, je právě důležitou součástí dne a důležitou součástí péče. Ale také podpory důstojnosti. Protože to, jak se jídlo servíruje lidem v různých zařízeních, lidem s různou dizabilitou, zdravotním postižením, nemocí, tak to je nesmírně důležité a když se někdy podíváme na ty tristní situace třeba toho mixovaného jídla, které je nevzhledné, nechutné, způsobu podávání třeba v lůžku, u lůžka, i lidem, kteří mohou se dostavit do nějaké společenské místnosti, tak je to někdy tristní a já jsem ráda, že třeba v rámci programu Bon Appetit, což je program, který vymyslela Čecho-kanaďanka, takže vlastně v rámci tohohle toho programu a té edukace nastává jakési zlepšení a že třeba i pro lidi se závažným postižením, s dizabilitou, ta zařízení se snaží vymýšlet způsob, jak servírovat jídlo lépe, důstojněji, jak jim podporovat jejich důstojnost, umožnit ty důležité sociální interakce, které prostě při jídle nastávají a jídlo má samozřejmě teda komponentu jednak tu nutriční, jednak sociální, jednak psychologickou, ale také spirituální, vždyť určitá skladba jídla je vlastně i vyjádřením spirituality pro mnoho třeba i náboženských směrů. Takže jídlo není tak banální, jak se nám zdá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Shodou okolností tento týden je věnován sociálním službám. Vypovídá, paní docentko, o vyspělosti společnosti i to, jak je právě schopna postarat se o slabé, o postižené, o staré lidi?

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Já si myslím, že to vypovídá právě o kultuře společnosti, že právě tyto faktory vypovídají o kultuře společnosti, čili nikoliv to, jak žijí ti nejbohatší z nejbohatších, nebo v jakých vozech jezdí politici, jaké limuzíny zakoupila vláda a podobně. To bych řekla, že tolik nevypovídá. Možná naopak. Ale právě to, jak se daří těm nejslabším, vypovídá o kultuře společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou trendy v dlouhodobé péči? Vy jste byla nedávno na konferenci v Rotterdamu.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
On podzim je takové konferenční období, kdy se to kupí a Evropská společnost geriatrické medicíny, EUGMS, měla výroční kongres v Rotterdamu, my jsme tam měli právě takovou pracovní skupinu k dlouhodobé péči, na jejíž činnosti mám tu čest se podílet a jsem tomu velmi ráda a tam se hovořilo hodně o kvalitě dlouhodobé péče právě z toho pohledu zdravotního, protože dlouhodobá péče je cosi, co se prolíná mezi resorty zdravotní a sociální péče a stává se to čím dále tím větším problémem nejenom u nás, ale vlastně ve všech evropských zemích, protože naše populace, nejenom naše populace, ale evropská populace stárne, máme naději se dožít kolem 80 let, ale zároveň víme, že to zdravé dožití, čili dožití bez nemoci a disability, nebo nemoci způsobující nesoběstačnost, je daleko kratší, je to kolem 60, takže se ví a Evropská komise to v takových velmi jaksi zásadních dokumentech dokonce napsala, že v podstatě každá 4. žena, každý 5. muž v Evropě budou potřebovat v průběhu svého života, zejména ve vyšších decéniích nějakou dlouhodobou, intenzivní dlouhodobou péči, čili intenzivní, co se týká, co se týká práce a co se týká toho propojení právě té složky zdravotní a sociální. Takže to je důležitý úkol, který je před celou Evropou a ta konference, nebo ta naše pracovní skupina se zabývala spíš těmi medicínskými aspekty, zdravotnickými aspekty a ty jsou pro nás nesmírně důležité, protože u nás, jak víme, je dlouhodobá péče poskytována jednak v léčebnách různého typu, čili v léčebnách psychiatrických pro dlouhodobě nemocné, v té zdravotní sféře a potom v sociální sféře to jsou zařízení sociálního typu, domovy pro lidi se zdravotním postižením, domovy pro lidi, nebo domovy se zvláštním režimem a potom domovy pro seniory, kde ale čím dále tím více lidí žije také právě z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. A tady naše čísla ukazují, že právě ta zdravotní složka je velmi, velmi podceněná, zatím bohužel resort sociálních věcí se tváří stále bohužel tváří jako by ti lidé nebyli nemocní, ale naše čísla zcela jednoznačně ukazují, že v těch zařízeních žijí čím dále tím více nemocní lidé, kteří potřebují právě i tu zdravotní péči a právě v téhle té oblasti se tak prapodivně handrkují zdravotní pojišťovny o to, zda-li třeba se mohou podávat léky, zda-li ty léky má podávat zdravotní sestra a snaží se je v podstatě i ty prostředky, které jsou již tak minimální, ještě dále redukovat, takže my vidíme, že zatímco v těch zařízeních narůstá jednoznačně počet lidí nemocných a narůstá závažnost jejich postižení, tak tam ubývá zdravotního personálu. To skutečně máme čísla, která pro to jednoznačně hovoří. Takže tady si myslím, že je zapotřebí opravdu zásadní změna a právě proto vítám i tuhle tu možnost té mezinárodní spolupráce a jakési podpory, protože prostě doma nejsme proroky, přesto, že to říkáme stále a dokola, tak si myslíme, že je zapotřebí vytvořit nějakou i takovou koordinovanou evropskou iniciativu, která se tím bude zabývat. Tak snad to tak je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje docentka Iva Holmerová, předsedkyně České alzheimerovské společnosti a ředitelka Gerontologického centra v Praze - Kobylisích. Děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Iva HOLMEROVÁ, docentka, ředitelka Gerontologického centra Praha - Kobylisy
--------------------
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Dobrý poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.