Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 15. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Prvním hostem Jak to vidí v novém týdnu je doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Vítejte. Dobrý den.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Několik verdiktů v uplynulých týdnech vyvolalo nejenom u laické veřejnosti mnoho emocí i otazníků. Co o nich smýšlí dnešní host? V případu údajného zneužití vojenské rozvědky k osobním účelům soud zprostil obžaloby Janu Nečasovou a tři exzpravodajce. To vše v jedné větě a bez zdůvodnění kvůli možným utajovaným informacím. Je to běžné, pane doktore?

Čtěte také

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Není to běžné a myslím si, že je třeba zdůraznit, že vyhlašování rozsudku jménem republiky veřejně je ústavním principem, který i v těchto případech, nebo v případech, kde jde o nějaké utajované skutečnosti, musí být dodržen. A součástí vyhlášení rozsudku je nejenom vyslovení takzvaného výroku, to znamená jak soud rozhodl, ale i zdůvodnění tohoto výroku, abychom se všichni mohli dozvědět, proč soud takto rozhodl. Jistě ten rozsah ústního odůvodnění se liší v těch některých případech, je stručnější, jindy je podrobnější, ale vyhlásit rozsudek bez odůvodnění by se prakticky nemělo, nemělo stávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale stalo se. Máte vy pro to třeba jako právník vysvětlení? My jsme tedy slyšeli tu první část, samozřejmě i aktéři samotní.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Já nevím, nezajímal jsem se o to tak podrobně, takže nevím, co vedlo tu příslušnou soudkyni k tomu rozhodnutí, že vlastně seznámí nejenom ty aktéry procesu, ale i širší veřejnost jenom s tím, jak rozhodla, ale ty důvody ponechá až do písemného znění. Víte, ono i jistě rozhodující je to, co je v písemném vyhotovení rozsudku, nic, proti tomu také budou třeba brojit, ať už státní zástupce, nebo, nebo obhajoba, ale tady, myslím, není doceněn jiný aspekt, který je stejně důležitý jako ten, aby se ti, kterých se rozsudek týká, dozvěděli o důvodech. A to je výchovný účel trestního řízení. Právě proto se rozhodnut vyhlašují veřejně, aby nejenom ti, o nichž, nebo proti nimž se řízení vede, se dozvěděli o těch důvodech, ale aby i širší veřejnost mohla sledovat jak se vykonává trestní spravedlnost a je to i součást přesvědčivosti soudního rozhodování, je to součást veřejné kontroly, výkonu soudnictví. Na základě takovýchhle informací si lidé formují svůj postoj k justici, k právním, k právnímu řádu, ke státu, prostě k těm institucím, které mohou sledovat. A budují si buďto důvěru, anebo si, nebo si důvěru nebudují, respektive ta důvěra je nějakým způsobem oslabovaná. A tady si myslím v tomhle případě, že k tomu došlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odůvodnění toho osvobozujícího rozsudku, jenom dodám, že ten rozsudek je nepravomocný, tak by se všichni měli dozvědět zřejmě nejdřív počátkem srpna, a to kvůli utajovaným informacím. Ale také paní soudkyně si bude čerpat měsíční dovolenou. Jak si, pane doktore vysvětlit to, že některé části procesu jsou veřejné, jiné utajované? Vlastně i ten verdikt známe jenom tu jednu část toho.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
To je v pořádku. Jestliže v řízení jsou probírány nějaké utajované skutečnosti, tak asi část řízení nemůže být veřejná, to myslím, že je v souladu se zákonem. Nicméně i u takových procesů ten výsledek pořád musím opakovat, ten výsledek musí být zveřejnitelný. Je, jde o otázku míry podrobností, které, které se pak objeví, ať už v ústním nebo písemném vyhotovení rozsudku, ale, ale prostě, aby ten proces byl jaksi tajný i co do výsledku, to myslím, že asi není přijatelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla jsem na mysli to, že třeba výpověď pana Nečase, ta byla neveřejná, prostě, že některé části jsou veřejné, některé není. Ostatně proces ten je ze zákona veřejný. Ale s tím souvisí i odposlechy, což je další věc. Má být všechno automaticky kolem toho procesu a obžalovaného veřejné?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Na tohle nemůžeme dát jednoznačnou odpověď, ani nějaké zákonné pravidlo. Zásady veřejnosti jsou jisté výjimky. Tady pochopitelně ten soud byl konfrontován s nebývalým zájmem veřejnosti o průběh hlavního líčení. Takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste pro zveřejňování odposlechů, pane doktore?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Nikoliv samoúčelně. Nikoliv samoúčelně. Ale ty odposlechy, podívejte, jde, šlo o jeden z důkazů. Jeden z důkazů tak, jak se zveřejňují jiné části soudního procesu, třeba výpovědi svědků, různé listiny a tak podobně. Tak tady se zveřejnily záznamy, záznamy, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Bylo to, rozhodně bych to považoval, považoval bych za špatné, kdyby to bylo zveřejněno nějak jenom samoúčelně, kdyby šlo o nějaký vedlejší nevýznamný produkt, kdyby prostě se při hledání nebo nějakých důkazů se zrovna přišlo na tohle, na něco, co je ryze soukromé, intimní a zveřejnilo se to bez vztahu, bez vztahu k té projednávané věci, ale tady myslím, i z těch mediálních informací bylo patrné, že obhajoba byla postavena na nějakých tvrzeních a ty odposlechy zase ta tvrzení dávaly do trošku jiného světla. To znamená byla, byla zveřejněna část probíhajícího dokazování, znova říkám, bez, neviděl jsem v tom nějaký samoúčel, ale, ale je to jenom opravdu povrch..., povrchní pohled uživatelé médií. Jiné informace o tom nemám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebylo to právě hodně intimní ty odposlechy, které jsme mohli číst v novinách?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Jistě, že ano, ale víte, bohužel tak už to bývá v těch soudních řízeních se často probírají velmi soukromé, velmi intimní věci, ať už se to týká cti, důstojnosti, zdravotního stavu, rodinných poměrů. Ale to už je, jak se říká, riziko toho, že se něco dostane do soudního procesu. Ten je veřejný, takže i tyto věci zkrátka se do veřejného prostoru mohou dostat. Jenom prostě tím, že někdo se půjde podívat do jednací síně, jak probíhá nějaké jednání a nenechá si to pro sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tedy podle vás ten veřejný proces, nebo veřejnost toho procesu výrazem transparentnosti justice?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Myslím, že tenhle proces ukazuje nejednoznačnost, nebo možná, možné přednosti, možná rizika, nebo úskalí veřejného procesu. Myslím si, že veřejnost procesu je stále nutno považovat za velký výdobytek a velkou hodnotu. Jeho opakem je řekněme tajnost procesu, nebo taková takzvaná kabinetní justice, to všechno jsme tady přece zažili a právě ta nepřítomnost veřejné kontroly vede někdy i prostě k nějakým nezákonnostem, nebo postupům, které by právě při tom veřejném sledování neobstály. Takže to z jedné strany. Na druhé straně, na druhé straně pochopitelně jak ti aktéři procesu, nakonec i, i profesionálové jako je státní zástupce, obhájce nebo koneckonců i soud, mohou někdy podlehnout právě té atmosféře veřejného procesu, který je prostřednictvím médií zprostředkován milionům lidí a pokud nejsou na dostatečné profesionální úrovni, mohou se začít chovat tak, jak se někdo chová, když na něj se rozsvítí kamera nebo když dostane mikrofon před ústa, což...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stává se to? Třeba někdy?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Může se to stát. Může se to stát. A to pochopitelně by potom mohlo ovlivňovat průběh i výsledek procesu. Jistě by mohl někdo podlehnout třeba i tlaku veřejného mínění, atmosféře, kterou vybičují, vybičují média. To zase si neříkejme, že tyto účinky média nemají. Mají. A tohle všechno by se mělo zvážit ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, jak moc má být ten proces veřejný. Víte, že se občas objevují i požadavky, aby všechno bylo online, aby ty procesy probíhaly pomalu někde prostě na Internetu, ale to asi opravdu nemůže být převažující přístup. Jsou věci, které se odehrály ve veřejném prostoru, které se týkají veřejných činitelů nebo osob veřejného života, takže zájem veřejnosti o jejich chování i o tom, jak jejich chování je posuzováno soudem, je pochopitelný. Ale na druhé straně nedělejme, nedělejme prostě ze všeho přímý přenos. Já jsem si vědom, že žijeme ve věku všech těch možných "vymožeností" daných moderními technologiemi, ale ponechme, ponechme si také trochu soukromí, ponechme těm institucím také trochu klidu, aby, aby mohly jednat bez toho, že pořád na ně někdo svítí a pořád jsou nějaká, tak jak se říká, červená světla zapnutá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A e-mail pro vás od paní Marcely. Jestli se stáváme prokurátorskou republikou? Jak někteří politici vytýkají.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Nemyslím si, že bychom se stávali prokurátorskou republikou. Je to jistě v tom takový ten priorativní odsudek, státní zastupitelství, kterému někteří říkají stále ještě prokuratura, určitě není rozhodujícím činitelem v našem životě. Prostě plní svoji roli...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jací jsou třeba, lze říct, současní státní zástupci, jestli je pro ně něco typicky charakteristické?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Nedovolím si to říci. Státní zastupitelství pořád ještě, myslím, nenašlo svoji konečnou tvář a možná, že ji ani nikdy nenajde. Je veřejným žalobcem, to je jeho klíčová role a bylo, jak známo, před více lety, bylo transformováno právě z té bývalé prokuratury do dnešní podoby, dnes se zase hovoří o tom, že by mělo být nějak jinak trochu uspořádáno. Prošlo obdobím takové trochu laxnosti, pasivity. Teď se, zdá se, emancipuje, projevuje, projevuje aktivitu, což se některým líbí, jiným zase, zase méně. Ale myslím si, že je třeba vidět, že státní zastupitelství, byť má důležitou roli, tak není tím, kdo by rozhodoval. Tím vždycky jsou a zůstanou soudy. Takže já bych se prokurátorské republiky nebál. Prostě to, že státní zástupce dělá svou práci a ano, on musí být někdy víc podezřívavý, možná musí být někdy tím honícím psem, nemůže být prostě takovým tím chladným, nestranným, blazeovaným odborníkem. K jeho práci prostě patří určité zaujetí. Chladnou hlavu musí mít soudce, když posuzuje výsledky jeho činnost, které státní zástupce předloží. To je jasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zejména laická veřejnost často vnímá ten proces jako buď příliš rychlý, nebo příliš pomalý. Co vy si o tom myslíte?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
No to je zajímavé právě. Už máme taková ta klišé, jako u soudu leží ty případy, soudy se táhnou, vlečou a taková ta prostě slova, která používáme v souvislosti se soudem. A když najednou soud pracuje tak, jak má, tak zase v tom hledáme něco divného, jak to, že je to tak rychle a...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak víme, pane doktore, že soud pracuje tak, jak má? Podle čeho se třeba může orientovat, nebo to nějak zjistit ta laická veřejnost? Jak už jsme říkali vlastně v předchozím vstupu, že si často my laici vytvoříme jistý názor a třeba i ten soudce může podlehnout i tlaku médií, nebo vůbec tomu, co slyší.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Každý proces by měl trvat jenom tak dlouho, kolik je to nezbytně nutné. Jenomže málokdy délku procesu má v rukou soud sám. Ono velmi záleží na složitosti případu, na chování těch účastníků. Ne všichni mají zájem na rychlém procesu, někdo se brání rozsudku ne, to je přece, to je přece typické. Někdy je složité obstarat důkazy, dostat k soudu osoby, aby mohly být vyslechnuty jako svědci a tak dále, a tak dále. Těch faktorů je celá řada. Nezapomínejme také na to, že soudy řeší ty nejsložitější případy. Tam, kde si lidé sami neví rady. Lidé jistě se nerodí proto, aby se soudili. Oni uzavřou smlouvu, věnují tomu nějakou pozornost a chtějí, aby jejich život fungoval na základě smlouvy. No a pak se to nějak nepovede a jdou s tím k soudu. Jistě mají možnost nějakým způsobem nejít k soudu, ale někdy to jinak nejde. Takže znovu říkám, nečekejme, nečekejme, že soud bude taková ta nějaká pošta, kde dostanete razítko u přepážky na počkání a půjdete spokojeně domů. Ale to není omluva pochopitelně pro, pro průtahy. Někdy ty procesy jsou opravdu velmi dlouhé a zase česká justice v tomhle není světovou výjimkou. Všechny systémy s musí zamýšlet nad tím, jestli ty procesy by neměl být kratší. Některé agendy jsou pro rychlost přímo předurčeny. Jestliže rozhodujete o osobní svobodě člověka, nebo rozhodujete třeba o nezletilých dětech a podobně, tam ten soud musí jednat opravdu někdy v řádu hodin nebo, nebo dnů. Jiné procesy snesou týdny, měsíce, bohužel někdy, někdy i roky. Ale znovu říkám, nedělejme z toho nějaké univerzální pravidlo, nedávejme nějaké lhůty, že každé rozhodnutí musí být do 30 dnů, nebo do... To prostě, to prostě nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud se nepletu, ta vlastně naše soudy v tom evropském srovnání pracují poměrně rychle.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Poměrně rychle, ale to je ta ošidnost průměru. Víte, do toho průměru se vejde takový ten třídenní proces a tříletý a z těch dvou je pak krásný průměr. Ale, ale hledejme cesty, aby každé, nebo žádné soudní řízení netrvalo déle než, než je to nezbytně nutné. To je podstata.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dosud ukázal případ exhejtmana Davida Ratha?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Ách. Bylo o tom řečeno a napsáno už tolik, že se mi zdá, že už se nedá k tomu nic dodat. Případ ještě není ukončen. Případ soustředil pozornost, možná, že to je jeden z těch, kde lidé měli zpočátku nějaká velká očekávání, dodal bych i díky médiím, která to jistě vykreslila, jakože to je případ století. A teď, teď si říkají: tak kdy už ta očekávání budou naplněna. Ale zase s chladnou hlavou, probíhá hlavní líčení, není povinností obhajoby nějak přispívat k rychlému odsouzení obžalovaných. To znamená vidíme tady, vidíme tady všechny možnosti, které trestní řád dává, ať už žalobci, aby co nejdříve jaksi donutil soud, "donutil" soud k rozhodnutí o vině, případně trestu. Na druhé straně vidíme obhajobu, která říká: všechno to bylo jinak a využívá zase těch možností, které má a ten proces, zdá se, že nezadržitelně se chýlí ke svému, ke svému výsledku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak zajisté každý obžalovaný má ze zákona právo na spravedlivý proces. Znamená to ale také, že může třeba donekonečna měnit advokáty?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Tak nejsme tady v případě, že by se to dělo donekonečna. Ale zase na druhé straně nedělejme z jednoho případu obecné pravidlo a neměňme kvůli tomu zákon, který by nám třeba řekl: obžalovaný smí změnit svého obhájce jenom jedenkrát, a to nejpozději do. To prostě nejde. Jsou situace, život to přináší, že k obhajobě se, ke změně obhajoby se přistoupí, protože obhajoba vždycky je založena na důvěře mezi tím klientem a profesionálem. A ta může také probíhat, pardon, podléhat nějakým změnám. Původně je, pak může být ztracena. Já bych řekl, že tady nejsme svědky něčeho, co se v dějinách české trestní justice ještě nestalo. Staly se mnohem horší věci, nebo respektive skutečné obstrukce, skutečné, skutečná prodlu..., prodlužování řízení. Tohle není ten případ z nejhorších. Rozhodně ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když tato kauza začala, tak média o ní psaly, vy už jste to naznačil, jako o nějakém zlomovém bodu v české justici, že se probudila, že se už nebojí stíhat osoby bez ohledu na jejich moc. Myslíte si to také, pane doktore?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Tak možná, že lidé měli nějaký čas takový pocit, že vlastně ty instituce, které by měly prosazovat trestní spravedlnost, jsou takové skoro impotentní. Že nic nedokážou vyšetřit, nic nedokážou obžalovat, odsoudit a podobně. Možná tenhle případ opravdu vzbudil ta očekávání, že teď to konečně vyjde. Tak ještě není konec. Přece nebyl vyhlášen rozsudek, takže uvidíme. Ale ten případ prostě probíhá, byl jistě velmi náročný, vždyť četl jsem někde o počtu dnů hlavního líčení, počtu vyslýchaných osob a tak dále, a tak dále...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jen čtení vlastně obžaloby...

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Jistě, jistě...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obhajoby několik hodin.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
No, takže počkejme na, počkejme na výsledek. A zase, nehodnoťme celou, celou schopnost trestní justice. Jaksi očima, očima jednoho rozsudku, ať už bude jakýkoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejvyšší soud po dvou letech propustil muže, který byl původně odsouzený na 13 let za pokus o vraždu kadeřnice. Chyběly ale pro to přímé důkazy. Hovoří se v tomto případu o bezprecedentním justičním omylu. Co si o tom myslíte, pane doktore? Selhala justice, ale i policie?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Tak zase jsou to, zase jsou to takové trošku zesílené mediální komentáře. Trestní spravedlnost jako každá lidská činnost může být omylná. Ale já neříkám, že tady byla. Kdyby všechno bylo jasné a jednoznačné, tak bychom asi nepotřebovali žádné, žádné opravné prostředky, žádné vyšší instance a...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten případ také není u konce. Jenom dodejme.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Není u konce. Určitě ne. Byť možná to, co řekl Nejvyšší soud v té mediální interpretaci, vypadá, jako, jako nějaký opravdu velký justiční omyl, ale pořád ještě nejsme, ještě nejsme na konci. A víte, odsoudit někoho bez přímých důkazů, bohužel někdy to jinak nejde, budete-li soudit někoho za vraždu a ten pachatel bude popírat, že někoho zavraždil a ten zavražděný nebude logicky mluvit, protože bude mrtvý a žádný přímý důkaz tam nebude, tak...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je to správně?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
No nemůže to být jinak. Jako neexistují jenom přímé důkazy. Jde o to, kolik těch nepřímých důkazů je, v jaké jsou kvalitě, v jakém jsou, jsou v souvislostech, jestli, jak, jak říká, jak říká teorie i judikatura, jestli opravdu vytvoří takový ten řetěz, který, který, který nakonec vyloučí všechny jiné možné varianty a ten příběh, případ proběhl tak, jak pro..., jak je, jak je tvrzeno. Ale znovu říkám, i nepřímé důkazy mohou mít svoji hodnotu a někdy prostě jiné k dispozici nejsou. Řeknu to obráceně. Kdyby při existenci pouze nepřímých důkazů vždycky justice pokrčila rameny a řekla: no, nedá se nic dělat, máme jenom nepřímé důkazy, nebudeme stíhat nebo zprostíme obžaloby, myslím si, že by to veřejně, veřejnost nikdy nepřijala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč mimochodem Nejvyšší soud nezprostil tohoto muže obžaloby? Má tu pravomoc? Mohl udělat, víte, jako definitivní tečku za tím případem?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Obecně, nebudu hovořit o tomhle případu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Obecně Nejvyšší soud má i tuto pravomoc, ale zřejmě pro to nenašel důvody právě z toho rozhodnutí vyplývá, že ještě znovu bude muset, muset se věcí zabývat soud první instance, tedy krajský soud, pak případně odvolací vrchní soud. Takže znovu říkám, ten případ není, není na konci. Také je třeba vidět, že zejména ten soud první instance a v hlavním líčení provádí všechny rozhodující důkazy ústně, bezprostředně. Ty další soudy, ať už to je odvolací, nebo ten dovolací Nejvyšší soud, vždycky budou víceméně odkázány na, na tu listinnou podobu, na čtení spisu a podobně. Ten bezprostřední dojem tam, tam nebude. Takže i proto možná skutečně bude klíčové počkat, ještě, jak, jak bude probíhat hlavní líčení před krajským soudem znovu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je případu také zajímavé, že ta kauza se k Nejvyššímu soudu dostala po stížnosti na průběh vyšetřování a odsouzení, kterou podala exministryně spravedlnosti paní Válková. Ta nedávno v České televizi popsala, jak se nakládá s podněty, že byl porušen zákon. Řekla, že ministerstvo nemá kapacitu zpracovat stovky podnětů. Proto je nechává vyhodnotit státnímu zastupitelství a na základě jeho hodnocení pak ten aparát připravuje stanovisko pro ministra.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Tak to je problém na hodinovou debatu, kterou asi nemůžeme teď absolvovat. Jenom ve zkratce. Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, který má v rukou opravdu jeden jediný člověk, a to je politik, ministr spravedlnosti. Léta se říká, že by mělo být zrušeno. Že by, že by měly mít, pouze strany v rukou opravné prostředky, tedy státní zástupce a, a ten odsouzený. No tady to přichází ze třetí strany. Myslím si, že, myslím si, že ministerstvo, pokud tu pravomoc má, mělo by mít aparát, aby dokázalo tu pravomoc zvládnout. Pokud to nezvládá, mělo by uvažovat o tom, jestli, co s tím prostě. Takhle by to asi nemělo být. Protože pak by to mohlo vypadat jako taková trošku výběrová spravedlnost. Což neříkám, že je tenhle případ, ale zkrátka to množství podnětů je obrovské. A zpracovat je, zřejmě není úplně v silách ministerstva. Takže logicky vzniká otázka: co když tam někde zůstává něco, co opravdu by stálo za podání stížnosti pro porušení zákona. A jenom proto, že na to neměl někdo kapacitu, nebo čas, tak to tam prostě zůstalo ležet. To je vážná otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka na vás od paní Ivany. Nedávno televize vysílala seriál Život a doba soudce A. K. Pokud jej znáte, jaký je váš názor na věrnost tohoto alespoň částečného zachycení práce soudců? Neměl by se podobné filmy točit častěji, aby veřejnost měla lepší představu o životě a práci lidí v této profesi, o problémech a obtížích, které to s sebou nese?

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
No ano, sledoval jsem to docela pozorně, nechám stranou teď nějaké profesní chyby, které tam byly, ale to myslím, že většina diváků vůbec nepostřehla. A na rozdíl od kolegů, kteří se pošklebovali, já si myslím, že to ukázalo třeba takový ten všední život soudce v české justici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Josef Baxa, předseda nejvyššího správní soudu. Děkuji za názory a přeji vám hezký den.

Josef BAXA, předseda, Nejvyšší správní soud
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.