Přepis: Jak to vidí Jiřina Šiklová – 19. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je doktorka Jiřina Šiklová, socioložka. Dobrý den.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vás u nás vítám. To dnešní zamyšlení se bude nést tak trochu, řekla bych, ve svátečním duchu. Ve studiu je totiž nejenom přední česká socioložka a publicistka, ale také jubilantka. Dovolte tedy popřát mi všechno nejlepší k vašim narozeninám.

Čtěte také

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Děkuju. Narozeniny jsem právě měla včera a bylo mi 80 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže všechno nejlepší, pevné zdraví, hodně pohody a radosti s vašimi nejbližšími a také poděkování za to, že jste už několik let hostem pořadu Jak to vidí.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To jsem taky ráda. Že to mohu dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme, budeme bilancovat?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Jak chcete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se do toho dáme. Dobrý poslech. Jeden televizní dokument vás označil za veřejného člověka homo politicus. Vystihuje vás to, paní doktorko?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já nevím přesně, jestli homo politicus je ten, kdo vlastně se přímo na činnosti žádné politické strany nepodílí. A já jsem spíš takový kibic nebo komentátor, ale zcela neoficiální. Ale zajímám se o politiku, to je pochopitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, že vy jste se angažovala, pořád angažujete občansky, politicky i profesně. Do vašeho života se vlastně, když tak přemýšlím, promítají dějiny 20. i 21. století.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. To máte pravdu. Já jsem to tuhle říkala, že od té doby, co člověk přežil první spalničky, světovou válku, několik revolucí, asi 6 nebo 7 státních převratů, takže vlastně je už na světě obrněn proti všemu dalšímu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jste obrněna?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, doobrněna. Vzhledem k tomu, že mi těch 80 let, tak už si mám pocit, že se mi toho tolik moc stát nemůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jaké události zejména vzpomínáte? Ať už v dobrém, či v tom špatném?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak určitě pro mě pořád je jakousi velkou vzpomínkou třeba události kolem květnové revoluce. To to dítě vnímá velice výrazně. Ten strach rodičů, strach ve svém okolí a současně prožívání jakýchsi sympatií, potřeba angažovat se, i když jako dítě toho mnoho dělat nemůžete. No a pak to šlo vlastně pořád. Já jsem určitě patřila k těm lidem a k těm tedy dokonce i dětem, když by se to vzalo, kteří sledovali události, které byly. Vím, že ještě než zemřel můj bratr, jsme kolikrát mluvili o třeba různých událostech. A on říkal: no máš pravdu. To a to se opravdu stalo, ale já už si na to nepamatuju. Teď, když to připomínáš. Řekla bych, že jsem asi měla vždycky ve svém životě schopnost, nebo potřebu věci teda vnímat a když mohu, tak do nich zasáhnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak přece jenom ten homo politicus v tomto smyslu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, jestli to takhle budeme interpretovat, tak ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já osobně bych ještě přidala nezávislost. Takhle působíte.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak já myslím, že jsem vždycky byla nezávislá prostě proto, protože mi nikdo nevyhovoval tak, abych mohla být závislá. A to, ať se jednalo o různé politické směry, nebo teda se jednalo i vztahy. I k tomu se přiznám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A propos, vztahy, kdo vás nejvíce ovlivnil?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak určitě rodiče. Životním teda stylem a tím, co se doma povídalo. No a pak samozřejmě na gymnáziu jsem měla výborné učitele. Já si pamatuju, že třeba paní profesorka Brynerová a ředitelka Sachsová, tak ty docela vážně s námi jako se studenty mluvily a diskutovaly věci, politické otázky a tak dále. Já jsem byla tím až dodatečně zpětně překvapená, jak tehdy těm kantorům záleželo na studentech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A dneska?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No dneska já nevím, jak to je. Já se osobně snažím, když vidím nadané studenty a mají určitý názor a mají chuť se mnou mluvit, tak s nimi mluvím a sděluji jim svoje názory. Myslím si, že ten přímý vliv je velice důležitý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste po revoluci, po roce 1990 vlastně založila na Filosofické fakultě katedru Sociální práce.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to jsem založila, protože, když mě vyhodili z fakulty, tak já jsem dělala 20 let vlastně ve zdravotnictví, taky jsem dělala v různých jiných profesích, včetně teda té uklízečky. Přitom jsem poznala tolik sociálních problémů, ať starých lidí nebo adopcí dětí a tak dále, v kojeňáku, takže jsem si říkala, proč dělat tu normální sociologii, tu teoretickou, když je tolik sociálních problémů, které se mohou a měly by se ovlivnit a změnit. A protože tehdy nám pomohli Holanďané, Jef Helmer, abych tady vzpomněla ho, tak to bylo možné udělat /nesrozumitelné/ školení a tady vlastně vzniklo sociální školství, nebo školství, ano je to pětiletý, případně i delší obor končící dokonce i doktorátem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se etablovala tato katedra?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No já myslím, že dobře. Uchazečů má dostatek a o naše posluchače je zájem. Občas přijdu někam a hlásí se ke mně dokonce z vysokých míst na ministerstvu práce, ale z různých závodů, podniků, vedoucí různých poraden a zdá se, že se uplatňují. To je pro mě satisfakce. Velká satisfakce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co samotná sociální práce v Česku?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak samozřejmě tito lidé tu sociální práci organizují. To dá hodně námahy a musí se vědět jak. Jak dát tyto věci dohromady tak, aby to fungovalo. Já si myslím, že sociální práce zde je na dobré úrovni a že to má svoje základy ještě kdysi dávno, když se tímto oborem zabývala Alice Masaryková. I proto možná jsem taky já dostala cenu Alice Masarykové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se za těch 25 let nejvíce podařilo právě na poli té sociální práce?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Podívejte se, podařilo to, že vlastně veřejnost uznává, že toto jest nutné a že sociální práce není jenom podávat lidem pomoc, ale že sociální práce je obor, který opravdu formuje veřejnost, který to nějakým způsobem vytváří i veřejné mínění, že tyto sociální problémy zde jsou, budou pochopitelně, vždycky budou. Budou mít jinačí formu. Na začátku v těch 90. letech, tak dokonce se mě lidé ptávali a i třeba do rozhlasu volali a říkali: prosím vás, vy si myslíte, že v demokracii budou nějaké sociální problémy? Lidé si totiž pletli společenský systém, politický systém se skutečností. Samozřejmě, sociální problémy budou a jsou bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste označila za největší dluh společnosti právě v té sociální oblasti? Když hovoříme o sociálních problémech.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Myslím si, že to není dluh veřejnosti. Že totiž problém sociální je problém každého člověka, který tedy se kouká a dívá kolem sebe. Do té evropské naší kultury určitě patří to, že ti lidé se snaží jeden druhému trochu pomoci, případně všimnout si problémů, ale jenom organizovat to, to dost dobře nejde. Sociální problém by vlastně měl řešit každý z nás na každém rohu. Mám tím na mysli, když vidím někde člověka ve špatné situaci, vidím trpícího člověka třeba ve vlastním domě, to už je jedno, tak teda se tomuto tématu věnovat. Zeptat se toho člověka, podat mu pomocnou ruku, zeptat se, zda něco chce. A mít k tomu druhému člověku úctu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A není tady právě silná, nebo klíčová role státu, paní doktorko?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Otázka státu a sociální práce a vůbec sociálních problémů je samozřejmě také ve vztahu, ale to je to, co vždycky opakuji po Olze Havlové, stát nikdy nikomu nemůže podat ruku. Stát je instituce, která poskytuje určité finanční prostředky získané z našich daní, tedy vlastně všem, na řešení těch problémů. Jinak to je přeci instituce naprosto bez vůle. Takže já bych ten stát nikdy nepřeceňovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mladí výzkumníci nedávno představili obsáhlý sběr dat o občanské společnosti a angažovanosti v Česku. Není to s námi podle těch údajů tak zlé. Do věci veřejných mluví, nebo nějak se činí 45 % lidí.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Víte, angažovanost našich lidí, já myslím, že je vysoká. Já to vidím v těch nevládních organizacích, jichž já jsem tedy stoupenkyní, protože se domnívám, že ty nevládní, neziskové, občanské organizace, to je to, co vytváří skutečně demokratický systém. Ne čekat, až někdo něco rozhodne a dojde k usnesení, ale sám s tím tedy začít. Já si opravdu myslím, že člověk je odpověden za dobu, ve které žije, nejen tím, co v té době dělá, ale taky, že je odpověden za to, že to nedělá, že se může v určitém případě angažovat a může pomoci. To je podle mě tedy správné. Čili ano, lidé se mají sami teda o věci starat a ten stát může, když už je to hodně vyřešený problém, tak může k tomu dodat nějaké zákony, opatření, případně to, co ti lidé iniciovali, kodifikovat. Já si myslím, že takhle vznikl tento národ a že spousta věcí vznikla spontánně. Vemte školy, vemte fary, vemte různá shromáždění, která byla, to neorganizoval stát. To jenom já bych řekla, že u nás je pořád ta myšlenka my a oni a že to je přeneseno z doby, kdy jsme se naučili, že nejsme sami za sebe odpovědni. Za druhé světové války za to může prostě nacisté, kolaboranti. Potom za komunistů za to mohou buď buržoazie, západní imperialisté. Nebo později zase dneska za to mohou komunisté. A tak dále. Uvědomme si, že tady čtvrt století žijeme v úplně jiném tedy politickém režimu, že máme stejné předpoklady jako na Západě a jediné, co nám vadí, že pořád vždycky hledáme chybu na někom jiném, na instituci. Proto stát je pro mě neutrální, nebudu ho ani hanit, ani ho chválit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přetrvává podle vašeho názoru to dělení na "my a oni"?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Dělení na "my a oni" přetrvává. "My" to jsme jako lepší jakoby v našem vědomí a to "oni" jsou tedy ti, co nám to kazí. Když se někoho zeptáte v této situaci třeba: no a co jste pro to udělal vy? Tak se vlastně na vás naštve. Já dostávám spoustu e-mailů a dopisů a tak to vidím, že jako ten člověk se cítí dotčen, že se ho zeptáte, proč by on to měl dělat. On se domnívá, že on tedy za to odpovědný není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se u nás vůbec vedou diskuse, paní Šiklová? Jakou máme schopnost, nebo možná spíše ochotu přijímat nebo vnímat jiný názor?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Diskuse je výměna názorů, kdy není důležité jeden druhého zničit. Naopak, kdy je důležité v diskusi, výměně postojů dojít k určitému závěru...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To už by pak ani nebyla diskuse.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To už by ani nebyla diskuse. A tohlecto se tady pěstovalo, říkalo, dialog, diskuse, to není jenom Tomáš Garrigue Masaryk, to je akademická IMKA a další a další lidé. Emanuel Radl a další, kteří toto zdůrazňovali. Pak se to tedy změnilo v jakýsi střet. Proto já vždycky říkám, když se dívám na ty diskuse politiků, že mám dojem, že ti lidé vůbec jeden druhého nepozorují, co ten druhý říká, nesledují a prohlašují svoje názory, aby upoutali pozornost, nebo aby toho druhého shodili. To ale není diskuse.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemáme už snad zájem o nějakou tu pluralitu názoru, po které jsme tolik volali po roce 90.?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Pluralita názorů je určitě dobrá věc, ale pak ten člověk, který toto hlásá, musí mít ten názor opravdu konzistentní, musí ho mít tedy vytvořený. A pak ho musí zastávat i v jiných situacích, než je jenom v té určité diskusi. A to tady se zatím nedělá. Já bych řekla, že příliš rychle přejímáme názory toho druhého, ale nemáme k tomu dostatečně svoje přesvědčení o tom, co je, nebo není dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vám nejvíce vadí na současné společnosti?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Mně? Co mně vadí? No vypadá to špatně, když řeknu, že jsem docela se současnou společností spokojena. Protože opravdu já obdivuju tento národ, že jsme se dostali do této situace. Ale už si představuji, nebo vím, jak mi budou lidi nadávat a budou říkat, a budou opakovat: to jste si asi nahrabala, když jste spokojená. K tomu říkám předem, člověk může být spokojený i dokonce s velice malou částkou peněz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vám vadí na současnosti? A teď nemám na mysli jenom dění v Česku.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak podívejte se, samozřejmě, že mně vadí to, že je válka na Ukrajině, to, že se toto nazývá hybridní válkou, to, že je spousta takovýchto konfliktů, střetů ve světě a vadí mi i určitá zahleděnost a hodnocení všeho z hlediska Evropy, ale jsem současně ráda, že já i moje děti a i vnuci v té střední Evropě žijeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bývalý spolupracovník amerického prezidenta Ronalda Reagana Pat Buchanan před časem napsal knihu, ve které varuje, že západní civilizaci kvůli masové imigraci, vymírání populace západních národů, opouštění křesťanských hodnot a tak dále a nahrazováním idejemi například feminismu nebo politické korektnosti, hrozí zánik. Co si o tom myslíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No bohužel má asi pravdu. Protože opravdu zrekapitulovat, co je hodnotou Evropy, jaké jsou naše, dejme tomu, priority, je asi velice těžké...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neumíme definovat, nebo naše hodnoty?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No buď je neumíme definovat, ale ono není jenom definovat, ono jde i o to, podle toho žít...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je naplňovat.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
A případně je prosazovat. Ano? Tak třeba bezesporu k těm hodnotám Evropy patří ctít národ druhého člověka. Když tedy někoho přemohu v diskusi nebo dokonce v boji, tak se mu nevysmívám. Ten, kdo není vítězem, ten poražený, nemá být zesměšněn. Což se často dělá. Ano? Nevystupovat proti druhému ze zálohy, tedy nevyužít své momentální výhody k tomu, abych druhému ublížil. Víte, to jsou všechno hodnoty, které jsou sice krásné, ale někdy v tom boji asi teda nevycházejí. Takže tak to asi je. Bezesporu Evropa se přestává reprodukovat. Ať chceme nebo nechceme, jestliže sem nebudou přicházet lidé, kteří jsou tedy původem svým v jiných kulturách, tak Evropa vymře. Proto ty imigranti sem musí přicházet. Tady jde o jednu jedinou věc, aby ta Evropa a naše evropské hodnoty byly tak silné, abychom, když tito lidé sem přijdou, my je přesvědčili, že oni mají přijmout naše hodnoty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je ale přesvědčit, paní doktorko, když my sami tápeme, co jsou to hodnoty? Hm.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To máte pravdu, to je přesně ten problém. My sami tápeme, co to je, my sami nejsme přesvědčeni a proto se vlastně mnozí z nás jakoby bojí jiného vlivu a nevědí, co ten vliv přináší. Já když někde třeba řeknu o tom, že muslimské náboženství a judaistické, ale i křesťanské mají velice mnoho společného, že základem je určité zvěstování nebo určitá kniha, mám tedy na mysli Bibli, která má úplně celé partie, které jsou shodné, tak ti lidé se na mě dívají, jako kdybych prostě něco pomlouvala, nedej Bože, abych se zeptala těch lidí, no a víte, které ty partie se odlišují, to už by se dotkla jich přímo. Čili my o tom nic nevíme a přesto na to zoufale nadáváme. Jako když se bojíme něčeho, co tedy vůbec nevíme, jestli je v té tmě a jestli teda nás to ohrožuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bojíme se svým způsobem tak trošku sami sebe?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Nevím, jestli se bojíme sami sebe, ale já myslím, že s bojíme toho, že nemáme žádnou vizi, jak by Evropa mohla pokračovat. Vizi toho, jaké evropské hodnoty jsou tedy pro nás typické, nebo by měly být a jak se mají dál rozvíjet. To myslím, že je velký nedostatek. To přesvědčení a sebevědomí, které zde tedy chybí. Totéž ale stává možná i jiným kulturám. A stalo se jim.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nelze ale rozumět obavám lidí, kteří mají vlastně i strach z neznámého, ze stovek cizinců, kteří jsou navíc přece jenom většina jiného vyznání?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Já tomu rozumím, že mají z toho strach. Ale jde o to, o tom diskutovat, vysvětlit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak nám to vlastně, teď jste mi nahrála, vysvětlují třeba i politici?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Vlastně nevysvětlují. Nezapomeňme, že většina politiků se snaží vlastně mluvit tak, aby získala posluchače a získala popularitu do příštích...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Voliče?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Voleb. Přesně tak. Ale kontinuitu, dlouhodobou vizi, to, že budou říkat i velice nepopulární, to asi nemůžeme od nich čekat. To je zase nedostatek demokracie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme, paní doktorko hovořili o tom, kdo vás v životě ovlivnil, tak tipuji, že mezi ty osobnosti patřil také spisovatel a novinář Ludvík Vaculík, který před pár dny zemřel.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Velice. Já jsem ho ráda četla, měla jsem ho ráda, byl to skvělý člověk. Stejně tak jako jeho Madla a jeho kluci, které jsem taky znala. A je mně to strašně líto. Víte, Ludvík měl jednu výhodu, on komentoval ve svých fejetonech, článcích komentoval veškeré dění, které bylo, a to jak za minulého režimu, tak tedy v současnosti. Nikdy nikomu nefandil jenom proto, že ho třeba znal. On dovedl být velice tvrdý. Řekla bych, že tady Ludvík Vaculík vlastně vydupal takovou svojí cílevědomostí do jisté míry velkou část naší kultury.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste řekla, že uměl vlastně ve svých knihách nebo fejetonech a dalších článcích srozumitelně formulovat problémy své doby, vidíte dnes další jiné, odvážné diskutéry?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To není jenom odvaha. Nezapomeňte, že dneska se nikomu nic neděje, když teda napíše něco proti tomu druhému. Naopak. To vzbudí zájem. Ale já tady nevidím tak vyhraněné lidi. Je to možné, protože tato generace odchází. Já říkám Ludvík Vaculík, to byla epocha a ona se ztrácí docela přirozeně. Jestli se něco podobného vytváří v generaci třeba nových spisovatelů, mladých spisovatelů, já zatím takovou profilující osobnost neznám a nevidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou moc má pořád slovo?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To, že naše kultura začíná tím slavným: Na počátku bylo slovo... Já myslím, že slovo má velký význam. Prostě proto, protože to pojmenovává, vyjadřuje, slovo je nositelem určité myšlenky. Proto to slovo může být naplňováno, to je samo o sobě velice významné. A bezesporu byl to Ludvík Vaculík, který těm slovům dokázal dávat velký význam. I to je třeba takový důvod, proč já jsem velice ráda, že tady už je taková situace, že se sem teďka už definitivně vrátil třeba archiv, který vytvořil v zahraničí historik Vilém Prečan a že to je tady asi tak pár dní definitivně přestěhováno. Nemyslíte, že to je fantastický, když se podařilo zachovat tím, že se to někde opravdu zachovalo v tom Schonfeldu, v archivu, že se zachovala kultura tohohle národa? Já si dovedu představit, jak za čas budou lidé říkat: no to muselo být nádherné, žíti v době Ludvíka Vaculíka a Viléma Prečana a budou ještě jmenovat tři, čtyři další lidi, ale ti, kteří v té době žili, si toho třeba ani nevšimli. Tak to je mně někdy líto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vám ještě udělalo radost v poslední době, kromě zmíněného archivu a jeho návratu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak ten archiv mně velkou udělal radost. No jinak mně samozřejmě dělá radost rodina. Já mám, prosím vás, 7 vnuků, zatím všichni šlapou, nebo se mi líběj, jo a to je tak asi všechno. Takže já si nestěžuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co Children's Studies?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak ty se rozvíjejí samostatně. Já jsem ten typ, co něco začnu, dám tomu impuls, možná i profil a ono to jede podle sebe samo. Což je správné. No je to fajn, rozvíjející se knihovna, diskuse jsou tam. No a je to tak natolik už normální, že to ani nikoho neprovokuje tak nebo tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zpočátku to trošku provokovalo, řekla byste?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Velice provokovalo, ale to je tak správné. Jo? Já si myslím, že s těmito různými věcmi, nebo různými institucemi, nebo, ať už je to sociální práce, Gender Studies, ale i různé jiné takovéhle podněty, že to máte něco, jako s dětmi. Pokusit teda je přivést je na svět, pak je trochu orientovat a pak vlastně je nechat jet jejich cestou a když vám to dovolí, trochu k tomu přihlížet. A sem tam třeba udělat nějakou poznámku. A to se mně zatím teda daří. Jak s tou katedrou, tak s těmi Gender Studies a můžu říct, že docela i s tou rodinou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Socioložka a publicistka Jiřina Šiklová. Já vám děkuji za rozhovor, za vaše názory.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Děkuju také.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.