Podle Lubomíra Vejražky je třeba neustále připomínat hrůzy minulých režimů. Lidé totiž mají krátkou paměť
Naším dnešním (22. května) hostem byl spisovatel, horolezec a držitel ceny Jana Masaryka za šíření dobrého jména naší republiky v zahraničí Lubomír Vejražka.
Při hodinách českého jazyka prý neměl rád psaní slohu a esejí, možná proto vystudoval ČVUT. Už na škole ovšem propadl lásce k horám a právě drsná prostředí naučila Lubomíra Vejražku to, co nezvládli profesoři po mnoho let, tedy psát.
Rodiny politických vězňů
Kniha Nezhojené rány národa je dílo nejen zvláštní obsahem, ale i formou. L. Vejražka na ni pracoval dlouhých 7 a 1/2 let, a přestože čerpá z bolestné historie naší země, autor se v žádném případě nepovažuje za historika: „Spíše než odkrývat fakta pohřbená v minulosti jsem se vydal cestou duše a psychologie. Zavedl jsem čtenáře zpět do 50. let, kde jsem pátral po osudech politických vězňů a především jejich rodin. Fascinovaly mě ty smutné emoce, které doprovázely jejich zadržení.“
Koncepčně se prý tomuto tématu u nás nikdo nevěnoval, proto se spisovatel snažil vyplnit bílé místo na trhu. L. Vejražka navázal hlubší kontakt s rodinami 15 odsouzených a čtenáři tak nabídl útrapy, prožité pod tvrdou rukou komunistického režimu.
Zlo nemá svědomí
Proč se pořád zabývat minulostí a vytahovat na světlo hrůzy totality, nebylo toho všeho už dost? Jak by autor odpověděl na tuto otázku? „To je opravdu jednoduché. Vezměme si, kolik materiálu bylo vypracováno na téma nacismus a srovnejme to s tím, kolik jsme toho napsali o hrůzách komunismu. Možná proto mají lidé tak krátkou paměť. Na některé věci jednoduše není dobré zapomínat.“
Jedna z kapitol jmenované knihy se jmenuje „Zlo nemá svědomí“. Pojednává o přeměně člověka, který denně zachází se zlem (i z titulu úřední povinnosti) a přijme ho do své duše za vlastní: „Zaměřil jsem se např. na případ jednoho bachaře. Ten se prý za rok v službě proměnil z normálního strážného v otrlého cynika a zahořklého agresora, a to bez zjevné příčiny. Začal tíhnout k násilí a špatnostem, čistě pod vlivem okolí, ve kterém se pohyboval.“ Právě tato proměna je jedním z děsivých příkladů toho, že temné zákoutí duše najdeme v každém z nás, dodává L. Vejražka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://dvojka.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://dvojka.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.