Čeština je nádherná a já si ji nikdy nenechala vzít, říká Soňa Červená

„Hledali jsme záminku, abychom znovu pozvali do Prahy amerického režiséra Roberta Wilsona, a přišli právě na výročí války. Připadalo nám, že jen Američan, který v sobě nemá tu sentimentalitu, to s námi dá dohromady.“

Vyšlo to. „Robert Wilson z toho udělal pohlednici roku 1914, ve které je všechno: smrt milionů lidí, otravné plyny, zmar a zkáza.“

Vzhůru k výškám

Obsazení hry je hvězdné: Václav Postránecký, Vladimír Javorský, Pavla Beretová, Taťjana Medvecká... „Kolegové mě přijali s tak neuvěřitelnou vřelostí a sympatií, že jim musím poděkovat. Mluvím asi za všechny, když řeknu, že nás práce obohatila a posunula do vyšších sfér.“

S americkým režisérem Wilsonem už Červená spolupracuje 20 let. „Tohle je naše sedmá spolupráce, takže už něco jako manželství.“

Připouští, že to byl on, kdo ji naučil stát na jevišti, když skončila operní kariéru. „Otevřel mi jiný svět a z operní zpěvačky udělal činoherní herečku. Kuráž měl nejen on, ale i já.“

Odvaha se vyplácí

Podle Soni Červené je Robert Wilson kouzelník světla a obrazu. A taky perfekcionista, který naprosto nepřipouští, že se něco „časem vyvrbí“.

Zkouška představení 1914 ve Stavovském divadle|foto: ČTK

„Práce s ním, to jsou pro herce galeje,“ říká. „Na druhou stranu se jimi nechává inspirovat a nepotlačuje jejich osobnost.“

O práci a emigraci

Soňa Červená je kreativní osobnost, která pořád pracuje na něčem novém. „Chystám několik melodramů, několik koncertů a budu recitovat K. J. Erbena.“

Všechny texty se učí zpaměti, aby se mohla dívat divákům do očí. „Čeština je bohatá řeč a já si jí nenechala vzít ani během emigrace.“

Do tehdejšího západního Německa před lety utíkala s knihou Chrám a tvrz. „Německo je pro zpěváky úžasná země, protože v každém městě je opera a každý večer se tam hraje. Domů jsem se po letech vrátila právě kvůli češtině. A taky kvůli Vltavě.“

Jaká má Soňa Červená vztah ke kritice? Nechává se jí ovlivnit? Za co nedávno dostala ocenění Granátová hvězda?