Naši předci dali víc na emoce. Nešli daleko pro dobré slovo ani pro klacek, říká historik Jaroslav Čechura

Historii halí spousta polopravd, nepravd a někdy i úplné nesmysly. Například, že dřív neexistovala emancipace a ženské jen seděly doma u dětí. „Přitom chodily samy do hospody i na tancovačky, kde se seznamovaly,“ vyvrací zavedené mýty historik Jaroslav Čechura.

Padla facka, padla na sále

I v hospodách to tenkrát žilo podobně jako dnes. Taky se tam chodilo relaxovat po práci. „Patřilo to k tehdejší kultuře.“ Bylo tam ale zřejmě trochu živěji.

„Na rozdíl od nás, které už obrousila civilizace, s lidmi víc cloumaly emoce. Byli bezprostřední. Nešli daleko pro dobré slovo, ani pro klacek.“ Těšili se ze stejných věcí. „Z rodiny, výsledků své práce a třeba i z toho, že jim záviděli sousedi.“

Úřad práce: Hledá se dráb, nástup ihned

Další mýtus hlavně minulého režimu: sedláci úpěli pod panským bičem. „Pravdou sice je, že sedláci pracovali na sebe i na pána. Ale mohli místo sebe poslat třeba pacholka.“ Když byl líný, těžko na něj někdo mohl. „Na třeboňském panství byli drábové dva. Trochu horší to bylo na Českokrumlovsku, kde byli tři.“

Panské rozkazy a zákazy bylo překvapivě poměrně jednoduché obejít. Podle archivních pramenů nedostali kolem roku 1720 dva zamilovaní povolení k sňatku. „Tak odjeli do Vídně, kde je oddali. Když se vrátili zpátky domů, na týden je zavřeli a bylo to.“

Čtěte také

Za své zlodějské kousky měla být popravena. Nebýt císařovny. Osudové ženy: Johana Peřková

Johana, zlodějka sukní

Jaroslav Čechura se ale zabývá i konkrétními lidskými osudy. Na nich se lépe ilustruje doba. Z jeho detektivního pátrání po osudu prosté ženy Johany Peřkové vznikla dokonce kniha.

Jak vyplývá ze záznamů, byla to obyčejná žena, která kradla oblečení a různé svršky a pak je prodávala, aby získala peníze na obživu. Nejzajímavější na ní ale bylo to, že „při výsleších mluvila i o svém životě“.

Jak se ukázalo, později nekradla jen sukně. „Se svým posledním galánem začala vykrádat kostely. Za to byl trest smrti. Byla odsouzena, ale podala si žádost o milost císařovně. A ta rozhodla v její prospěch.“