„Začal jsem se víc zamýšlet nad tím, jak žít s přírodou.“ V tomhle rozhovoru s Václavem Vydrou to voní po koních

Václav Vydra přiznává, že svůj čas dělí mezi koně a divadlo v poměru 50:50. „Ale co se týká financí, tak je to 99:1 ve prospěch koní,“ směje se. Na oplátku ho prý koně naučili spoustu věcí. „Začal jsem se víc zamýšlet nad tím, jak žít víc v přírodě a s přírodou. Naučili mě trpělivosti a důslednosti.“

Ta rovnováha je zásadní

Ze začátku jezdil nepravidelně, ale pak ho to chytlo. „Tak se stalo, že jsem si v 1998 roce koupil koně. A od té doby se to začalo rozrůstat.“ Nezbylo, než si koupit statek a začít se jim věnovat a jezdit. A to dost nekonvenčním způsobem. Bez udidla a bez sedla.

„Pocit jízdy a kontakt se zvířetem je daleko intenzivnější. Cítíme se navzájem. Ze začátku je to těžší. Ale ta rovnováha je zásadní pro jakékoli ježdění.“ Rozhodně nesouhlasí s názorem, že stáj poskytuje koni pocit komfortu a bezpečí.

Ani stáj, ani volná příroda

„To je mýlka. Kůň není jeskynní tvor. Je to stepní zvíře a musí vidět do okolí, aby zahlédl predátory. Jeho zbraní jsou rychlé nohy. Věděl, že když si bude udržovat útěkovou vzdálenost, bude mít navrch.“ Kůň se ale nedá všude vypustit do krajiny. „Protože jsme bohužel civilizovaní.“

Václav Vydra s koňmi „pod kapotou“|foto: Jana Kudláčková

Takže musí žít v ohradě a ve společnosti jiných koní. Problém je v tom, že v uzavřené ohradě kůň trávu rychle spase a neměl by být v holém a bahnitém terénu. „Potřebuje taky přístřešek, kde třeba najde stín. Může to být i stáj, ale ta musí být otevřená, aby do ní mohl chodit, jak chce.“

Příroda pomáhá

Václav Vydra tvrdí, že k těmto myšlenkám se dostal, když jeho koně začali trpět zdravotními obtížemi. „Přečetl jsem knížku a začal se to učit. Je nás čím dál víc, ale není to jednoduché,“ přiznává v narážce na kampaň, která se proti jeho metodám před několika lety zvedla.