Pravidla detektivky znají všichni. Já je porušuju pokaždé, provokuje spisovatel Jiří Březina

„Pravidla detektivky jsou všeobecně známá. Já je teda porušuju pokaždé. Ale vždy je třeba se držet nějakých mantinelů,“ říká spisovatel Jiří Březina. „Pokud se na začátku stane nějaký zločin, tak na konci by mělo dojít k jeho rozuzlení. Minimálně na úrovni toho, že se čtenář dozví, kdo to udělal.“

Sám se ale jasným a uspokojivým koncům vyhýbá. „Snažím se řešit morální témata. Chci nechat prostor čtenářům.“ Nesouhlasí, že by úkolem autora detektivky mělo být co nejvíc skrýt pachatele. „Já jsem docela rád, když to čtenář uhodne ve fázi, kdy to chci já. Ale čtenáři to vyžadují. Chtějí být klamáni.“

Cena Jiřího Marka

Hned v jeho prvním detektivním románu Na kopci třeba chyběla mrtvola. „Spíš se tam zabývám psychologií obětí,“ říká Březina. Za knihu dostal Cenu Jiřího Marka (autora Hříšných lidí města pražského). Druhá knížka Promlčení se zabývá odsunem sudetských Němců.

„Myslel jsem si, že už tohle téma společnost nějak zpracovala. Ale není to tak,“ popisuje reakce. „Hodně jsem studoval prameny. Hodně jsem poslouchal příběhy pamětníků. Z obou stran barikády. Musím říct, že když jsem byl ponořený v rešerších, tak se mi nespalo dobře.“

Úspěch Jo Nesba

Situace je nesrovnatelná s americkými autory, kteří mají i vlastní konzultanty a rešeršisty. V čem je ale úspěch severských autorů typu Jo Nesba? „Severští autoři mají velkou podporu státu. V exportu. Propagují je ambasády,“ popisuje úspěch detektivkářského průmyslu.

„Myslím, že mají i dotace na překlady. To funguje i u nás. Ale asi s menším rozpočtem. A asi se neklade takový důraz na autory, kteří by mohli úspět komerčně. Spíš se hledají ti, kteří by mohli uspět umělecky.“ Víc si poslechněte ze záznamu.