Klaus po mně hodil lahvičku s inkoustem, vzpomíná novinářka a publicistka Jana Klusáková
Jana Klusáková se právě vrátila z Petrohradu. Doprovázela soubor baletu Národního divadla, který dovedl učarovat tamnímu publiku.
Říká se, že Petrohrad je jedním z hlavních světových center baletu. Na místě nalezneme slavnou petrohradskou baletní školu, která je považována za jednu z nejlepších. Děti se tam v tanci zdokonalují už od předškolních let.
Přesto seskupení Petra Zusky s představením Sólo pro tři, sklidilo velký úspěch. Místní publikum bylo udiveno, že je možné tančit na verše. „Pověst českého baletu v Rusku je velice dobrá, i když při závěrečném setkání umělců bylo patrné, že Rusové českou kulturu příliš neznají,“ prozrazuje Jana Klusáková.
Poznat skutečné Rusko
Na Filosofické fakultě UK vystudovala filologii, ruský a český jazyk. Tehdejší SSSR navštívila poprvé v roce 1960. Tenkrát jako mladá studentka, která sehrála v Moskvě roli informátorky.
„Musela jsem tehdy hovořit o Československu a podávat moskevským obyvatelům informace.“ Aktuálně se v Moskvě i Petrohradě prý žije dobře, ale jak říkají Rusové, jde pouze o „výkladní skříně“. Pokud chce člověk poznat skutečné Rusko, musí hledat jinde.
Setkání Havla s Gorbačovem
Vzpomínalo se i na leden 1990 v Kremlu, kdy Klusáková tlumočila první setkání tehdejšího prezidenta Václava Havla s ruským politikem Michailem Gorbačovem. Ten byl zprvu skeptický, ale prezidenta si nakonec oblíbil.
Položil mu prý otázku: Co byste říkal, kdybych se také stal prezidentem? A Havel odpověděl: No, určitě se staňte prezidentem. Tím bylo klíčové setkání uzavřeno. Gorbačov se posledním prezidentem vskutku stal. Při setkání se tehdy mj. projednával termín odsunu ruských vojsk z ČR.
Vyhazov a vězení
Na předrevoluční doby ovšem vzpomíná náš host se známkou zármutku v hlase. 20 let musela být ve svobodném povolání a v roce 1971 byla donucena odejít z Ústřední půjčovny filmů.
Naštěstí ale uměla dobře překládat, takže vyhazov nebyl fatální. Rozhodně ne tak, jako chvíle strávené ve vězení za pašování zakázané literatury a následný nátlak ze strany státu. Ten se odehrával skrze rodinu a jejího syna Pavla Klusáka.
Naštvaný Klaus
Po roce 1990 pro Janu Klusákovou nastala nová životní etapa. Pustila se do knižních rozhovorů. Z významných jmen můžeme jmenovat např. Jana Rumla, Fedora Gála, Olbrama Zoubka, Václava Klause, Otakara Motejla a mnoho dalších.
„Lidi tenkrát hodně zajímala politika. Vylidnily se ulice, když šly zprávy, což už se dnes nevidí.“ Nejvíc ale vzpomíná právě na rozhovor s prezidentem Václavem Klausem, který společné setkání nervově neunesl.
Při otázce „Kde se stala při privatizaci chyba?“ mrštil směrem k Janě Klusákové lahvičkou inkoustu, a jak novinářka s úsměvem říká: „Kdyby se tenkrát chtěl trefit, trefil by se.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.