Život zasvětila Komenskému, přitom nedokončila ani střední školu. Osudové ženy: Milada Blekastadová
V 16 letech odešla do Norska bez toho, aby dokončila střední školu. Svůj život přesto zasvětila vzdělávání, překládání a bádání. Norům představila českou kulturu a nezištně podporovala český disent. V dokudramatu účinkují Růžena Merunková, Olga Kaštická nebo Dorota Tučková. Hovoří teatroložka a nordistka Karolína Stehlíková.
Milada Blekastadová se narodila v roce 1917. Jako vnučka proslulého nakladatele Františka Topiče prožila dětství mezi knihami. Dědeček jí jednou dal do ruky i knihu severského autora, další si pak už vybírala sama. „Tam je jeden z klíčů, proč se osud Milady nakonec vyvíjel severským směrem,“ říká teatroložka a nordistka Karolína Stehlíková.
Na pozvání spisovatele Ingeho Krokanna odjela v roce 1933 do Norska a už tam zůstala. „Zamilovala se nejen do země, ale i do muže, kterého potkala krátce po příjezdu. Jmenoval se Hallvard Blekastad. Byl to její budoucí manžel.“
Láska na první pohled
Když pak 16letá Milada po pouhém měsíčním pobytu psala domů, že se bude vdávat, nikdo z rodiny nejásal. Vymluvit si to ale nenechala. Svatba s o mnoho let starším malířem se konala už v roce 1934. Milada tehdy ještě nebyla plnoletá, jemu bylo přes 50 let.
„Manželství bylo zpočátku jistě šťastné, což dokazuje sedm dětí, které spolu vychovávali. Kvůli značnému věkovému rozdílu bylo ale nerovnoměrné. Milada mentálně dospěla až po jejich narození. Až pak se začala věnovat sama sobě a své kariéře,“ přibližuje nordistka.
Překladatelka bez školy
Milada Blekastadová neměla formální vzdělání. Vzdělávala se sama, a to celý život. Skvěle jí šly jazyky. Norštinu zvládla za dva měsíce a hned také začala s překladem. Nejdříve z norštiny do češtiny, pak i naopak.
Norským čtenářům tak kromě Karafiátových Broučků zprostředkovala díla významných českých autorů – Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímu, Milana Kunderu, Karla Čapka nebo Václava Havla. Umlčované spisovatele pak od roku 1968 podporovala neustále a systematicky.
J. A. Komenský
Hlavním předmětem jejího zájmu byl ale Jan Amos Komenský. V polovině 50. let přeložila Labyrint světa a ráj srdce. Její autorská předmluva zaujala natolik, že jí vynesla stipendium a spolu s ním i možnost práce nad rozsáhlou Komenského monografií.
Za ni dostala nejen doktorský titul na univerzitě v Oslu, ale i mezinárodní uznání. Její Comenius je dodnes nejcitovanější biografií Komenského vůbec. Komenský jí poté dopomohl i k návštěvě Československa v roce 1957.
Nepovzbudivá návštěva domova
Po 10 letech tak najednou viděla změny, které přirovnala k době po Bílé Hoře. „Po únoru 1948 byl Topičovým znárodněn majetek. Přišli o dům na Vinohradech a částečně o vilu v Dobřichovicích. Její maminka byla nastěhována do Raspenavy v pohraničí, kde žila dost skromný život,“ popisuje Karolína Stehlíková.
O to intenzivněji pak prožívala srpen 1968. Působila jako neformální zpravodajka norské televize a rozhlasu NRK. „Její myšlenky pronikly i do novoročního projevu tehdejšího premiéra Pera Bortena. Najdete v něm celých 20 minut, které věnoval krizové situaci Československa.“
Překládala i Havla
Sama byla v kontaktu s širokou škálou českých osobností. „Bylo na ní neskutečně inspirativní s jakou vervou, odvahou, tvrdohlavostí šla za svým. Ať už šlo o její rozhodnutí zůstat v Norsku, tak o její celoživotní dílo, které má neuvěřitelnou šíři.“
Velmi činorodá zůstala i v posledních letech života. V 90. letech rozpracovala několik projektů, začala psát vzpomínky, založila fond F. Topiče, který podporuje mladé vědce, spolupracovala s Národním divadlem a Janem Kačerem. Hlavně ale překládala dílo Václava Havla. Zemřela v roce 2003 v 86 letech v Oslu. Podle svého přání byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.
Související
-
Hvězda z Mnichova. Osudové ženy: Rozina Jadrná Pokorná
Rozhlasová moderátorka Radia Svobodná Evropa Rozina Jadrná Pokorná prožila téměř celý život v exilu. I přesto si dokázala získat srdce tisíců československých posluchačů.
-
Od únosu ji zachránil drdol. Osudové ženy: poslankyně a redaktorka Svobodné Evropy Marie Tumlířová
Byla první zemědělskou inženýrkou v Československu a vůbec první doktorkou technických věd v Evropě. Tak jako se převrátil její život, se převrátily i světové dějiny.
-
444. schůzka: Segeš, Nivnický, Komenský
V nivnickém mlýně (samozřejmě ne v té dnešní, mnohem mladší budově) se pravděpodobně narodil 28. března roku 1592. Martinovi a jeho ženě Anně jejich jediný syn Jan.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://dvojka.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://dvojka.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.