Jaké léčivky sbírat v červnu?
Stejně jako po celé léto a část podzimu můžeme rozdělit léčivé rostliny do dvou hlavních kategorií: ty, které je možné sbírat v určitém měsíci nebo dokonce jen během jednoho týdne, a druhy, jejichž sběratelské období je delší.
Nezapomeňte na květ lípy
Z první skupiny patří mezi nejznámější léčivky června květ lípy. Doporučujeme natrhat si ho i v případě, že se sběru bylin systematicky věnovat nebudete, a to především kvůli jeho neopakovatelné vůni, kterou doma při sušení vydává. Další zajímavou rostlinou je zelená ovesná sláma, jejíž odvar je vynikajícím základem pro přípravu detoxikační koupele. Neměli bychom opomenout také květ černého bezu a šípkové růže. Společně s nimi v červnu vrcholí také sběr rdesna hadího kořene, hluchavky, kakostu, šalvěje, vachty trojdílné, fialky, benediktu čubetu, komonice lékařské, jehlice trnité a kostivalu lékařského, který je velmi populární v podobě mastí.
A na co dalšího bychom neměli zapomenout?
Z léčivých bylin druhé skupiny, které doporučujeme sbírat v červnu, jmenujme list břízy a ořešáku královského, květy pupalky dvouleté, měsíčku a heřmánku, dále fenykl, jitrocel, meduňku, možná už i mátu, maralí kořen, určitě anděliku lékařskou, náprstník, penízovku, kokošku pastuší tobolku, jahodník, kopřivu, kontryhel nebo přesličku rolní.
Jak správně sbírat byliny?
Bylináři Jiří Janča a Josef Zentrich uvádějí 22 zásadních pokynů pro sběr a sedm hlavních pro sušení. Připomeňme si alespoň doporučení sbírat pokaždé jen jeden druh, ovšem nikdy po dešti nebo za mokra, a také dodržovat doporučenou dobu sběru. A samozřejmě být při sběru bylin ohleduplní vůči přírodě a také při sušení nevystavovat rostliny přímému slunci a sušit je v dobře větraných prostorách.
Celý text najdete v červnovém čísle časopisu Receptář.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
