Sonny Rollins před pražským koncertem: Život je součástí jazzu

O víkendu Sonny Rollins uchvátil Vídeň, kde si vysloužil standing ovations, ale také pochvalná slova kritiky jako „úžasná svěžest, maskulinní síla, věčné mládí, brutální energie, rebelie, životní radost...“.

Žijící vrstevník takových es žánru jako byli Art Blakey nebo John Coltrane nedávno oslavil 82 let. Pro podzimní turné se obklopil výrazně mladšími hudebníky. Kontrabasista Bob Cranshaw, pozounista Clifton Anderson, kytarista Saul Rubin, bubeník Kobie Watkins a perkusista Sammy Figueroa sami o sobě představují extratřídu a kus historie i současnosti nejen jazzové hudby. V jejich podání mohou návštěvníci očekávat klasické hity jako St.Thomas, Don't Stop The Carneval nebo Professor Paul.

Českému rozhlasu 3 poskytl před pražským vystoupením Sonny Rollins krátký rozhovor, který přinášíme v textu i audiu:

Musím se vrátit k vaší první návštěvě České republiky před 30. lety. Tehdy byl u nás komunismus. Spatřujete v naší zemi rozdíly mezi dřívějškem a dnešní dobou?

Neměl jsem šanci podívat se ven a více toho spatřit, ale na koncertu byli lidé nadšeni z jazzové hudby a doufám, že takové to bude i nyní. Neviděl jsem mnoho z vaší země, ale rád bych to teď napravil. Každopádně si myslím, že lidé se zde mají lépe než tehdy. Znám jen vaše publikum, které si užívalo hudbu. Což je moje práce - zaujmout lidi hudbou, která se jim líbí.

Jaká byla vaše hudba před třiceti lety a jaká je nyní? Je stále stejná nebo se změnila?

Doufám, že moje hudba není stejná, protože se ji vždy snažím měnit. Ale nedělám to kvůli změně samotné, měním věci jednoduše proto, že se mění život a jazz by měl být vždy ovlivněn životem. Život je součástí jazzu. Například sociální podmínky jazz ovlivňují výrazně, takže moje hudba není stejná, ani nemůže být. Mám dnes odlišný výraz, ale mám za to, že mě hudba baví stejně jako tehdy, a proto doufám, že lidé si náš koncert užijí.

Jak se tedy žilo v 50. letech, v 80. letech a jak se žije teď?

Samozřejmě, v 50. letech jsem byl mladý a běhal jsem za děvčaty a teď už za nimi neběhám. V tomto směru jsem se změnil. Co se týče sociálních a politických podmínek, sám jste říkal, že u vás byli komunisti. V Americe byla naopak možná větší svoboda pro více sociálních skupin – pro černochy a další minority, které byly zastoupeny ve vládě. Docházelo zde k sociálním změnám, které samozřejmě nemohly a ani nemohou být dostačující. Bohužel asi není možné štěstí pro všechny.V 50. letech se žilo jinak než 60., 70. nebo 80. letech. Pokaždé to bylo jiné a tak to pokračuje až do současnosti. Všechny tyto změny jazz ovlivňují a já jsem nikdy neměl rád lidi, kteří říkají, že je jazz mrtvý. Ano, něco je v jazzu stejné, ale zároveň se vše neustále mění.

Vydal jste v životě spoustu cédéček. Má to pořád ještě smysl vydávat hudbu na CD? Anebo je toto médium už pasé?

Sonny Rollins – Road Shows Vol. 2 |foto: Universal Music

V jistém smyslu jsou CD už překonaná, protože je hodně nových způsobů, jak se dostat k hudbě. Mám na mysli Internet, streaming a všechny tyto nové možnosti, kterým ani nerozumím. Cédéčka už nejsou tak populární. V Americe krachuje spousta obchodů s deskami a zároveň zřejmě dochází k novému způsobu poslechu hudby a já vlastně ani nevím, jak to funguje. Může to být přímý přenos koncertu přes internet, což by mohla být jedna z cest. Cédéčka získávají jiný význam jako prostředek k poslechu hudby, ale už nebudou tím hlavním způsobem, jak si lidé budou dnes kupovat hudbu.

Sonny Rollins v Praze – 31. 10., Lucerna, 19:30 Sonny Rollins – tenor saxofonClifton Anderson – trombón Bob Cranshaw – basa Saul Rubin – kytara Kobie Watkins – bicí Sammy Figueroa – perkuse