Vychází newportské záznamy Milese Davise
Ediční řada Bootleg Series, zpřístupňující pečlivě zvukově ošetřené, původně pirátsky pořízené či z různých důvodů dříve oficiálně nevydané nahrávky vystoupení legendárního trumpetisty, se dočkalo čtvrtého pokračování. Titul Miles Davis At Newport 1955-1975 se od předchozích dílů dramaturgicky odlišuje.
Miles Davis se stal mýtem a tak i veškerá „archivní archeologie“ vzbuzuje velkou pozornost. Navíc v tomto případě zaslouženou, vždyť předchozí „vykopávky“, zpřístupněné prostřednictvím vydavatelského projektu Bootleg Series, byly kvalitní.
Zatímco předchozí díly ediční řady mapovaly vždy jedno konkrétní období (Vol. 1 evropské turné „druhého velkého kvintetu“ z roku 1967, Vol. 2 přerod mezi Milesovou post bopovou i modální minulostí a fúzí v atmosféře evropských koncertů roku 1969 a Vol. 3 jazzrocková vystoupení ve Fillmore West z roku 1970), komplet čtyř disků Miles Davis At Newport 1955-1975: Bootleg Series Vol. 4 dramaturgicky spojuje jméno festivalu. Ať už původního domovského Newport Jazz Festivalu na Rhode Islandu, nebo jeho pozdější „vývozní“ verze Newport Jazz Festival In Europe. Jediný titul tak má obsáhnout velmi široké spektrum Milesových sestav i stylů. Zároveň zahrne i některé nahrávky dříve již oficiálně vydané, ale pro úplnost znovu zařazené. Dosud neslyšené momenty mají ovšem zaplňovat drtivou většinu 4 CD, téměř 4 hodiny hudby.
Komplet se tak stává nejen poctou Davisovi, ale i jedné z vůbec nejvýznamnějších jazzových přehlídek. Vychází k 60. výročí průlomového Milesova vystoupení v Newportu. Slovutný pořadatelský vizionář George Wein, který i ve svých 89 letech festival stále spoluorganizuje, vzpomíná v tiskové zprávě, jak se vyvíjel vztah samotného Milese Davise k jeho newportské akci:
„Ještě v roce 1966 se Miles snažil vypadnout z festivalu, co nejdříve to šlo. Vystoupil ze člunu, šel rovnou na scénu, odehrál a s posledním tónem zase zmizel ke všem čertům. Ale v šedesátém devátém zůstal od prvního dne do posledního, stál přímo vedle mne. Pozoroval každou kapelu a sledoval ohlas publika. Kdo měl největší aplaus, k jaké muzice která sestava směřuje. Studoval. A to ovlivnilo veškerou jeho následující kariéru.“
Na co se tedy můžeme těšit?
První disk nabízí záznamy vystoupení z let 1955 a 1958 a tudíž kontrast jam session s Theloniem Monkem či Gerrym Mulliganem a slavnou sestavou Miles Davis – Cannonball Adderley – John Coltrane – Bill Evans – Paul Chambers – Jimmy Cobb. Právě tato nahrávka byla již dříve běžně dostupná. Pod názvem At Newport 1958 vyšla už v roce 1964 a později se dočkala několika reedic, pochopitelně včetně vydání na CD. Na rozdíl od následujících snímků.
Druhé CD má shrnovat newportské nahrávky z let 1966 a 1967, tedy sestavu „druhého velkého kvintetu“ Miles Davis – Wayne Shorter – Herbie Hancock – Ron Carter – Tony Williams.
Disk číslo tři nás má přenést do období fúze a zároveň na skok do Evropy. V roce 1969 hráli s Davisem na Rhode Islandu Chick Corea, Dave Holland a Jack DeJohnette. O čtyři roky později na evropské odnoži festivalu v Berlíně Dave Liebman, Pete Cosey, Reggie Lucas, Michael Henderson, Al Foster a James „Mtume“ Foreman. Na jediném kousku z New Yorku léta páně 1975 vystřídal Liebmana jiný saxofonista - Sam Morrison.
Závěrečný kotouček skočí zpět v čase nahrávkou ze švýcarského Dietikonu z roku 1971. Zde Davise doprovodili Gary Bartz, Keith Jarrett, Michael Henderson, Don Alias, Leon „Ndugu“ Chancler a James „Mtume“ Foreman.
Vydavatelé Columbia/Legacy slibují výborný zvuk. O remaster záznamu se postarali Mark Wilder, který zahájil kariéru zvukového inženýra už v analogových dobách coby zaměstnanec Vanguard Records, a majitelka „mladých citlivých uší“, původem kolumbijská zvukařka (a také houslistka) Maria Triana z newyorských Battery Mastering Studios. Oba mají několikaleté zkušenosti jak s remasterováním Davisova katalogu, tak nahrávek Arethy Franklin, Weather Report nebo Boba Dylana.