Jiří Leschtina: Prezidentský metál pro Posselta?
Lidovecký poslanec Šimon Heller navrhl na státní vyznamenání šéfa landsmanšaftu Bernda Posselta a to za zásluhy ke sblížení Čechů a sudetských Němců. To jistě může oživit v našich populistických a extremistických kruzích již poněkud uvadající přízrak revizionistických „sudeťáků“, jehož byl Posselt dlouholetým ztělesněním.
Hellerův návrh ale nyní vpadává do jiné atmosféry, než jaká zde byla například v roce 2013, kdy vynesení sudetské karty napomohlo dobýt Hrad Miloši Zemanovi. O tom, jak se časy mění, leccos vypověděla i loňská účast ministra školství Mikuláše Beka na sjezdu sudetských Němců, kde nejenže oslovil jeho účastníky „milí krajané“, ale pozdravil je i jménem českého premiéra Petra Fialy.
Čtěte také
Ale hlavně – prezident Petr Pavel na návštěvě v Bavorsku osobně poděkoval Posseltovi za přínos ke zlepšení česko-německých vztahů. Petr Pavel se tak stal prvním úřadujícím prezidentem, jenž se odvážil pozitivně zmínit politika, který někdy i našim nejsilnějším politickým stranám sloužil k vyvolávání strachu a neklidu u voličů. V této optice se pak Hellerův návrh na prezidentský metál pro Posselta spíš jeví jako výzva k pokračování započatého hradního trendu.
Europoslanec Jan Zahradil z ODS už neopomněl Hellerovi připomenout, že Posselt hlasoval v roce 2004 proti vstupu České republiky do Evropské unie. To jistě nemusíme velebit.
Vyhnání německých krajanů bylo bezprávím
Jedno ale už Zahradil nezmiňuje: V roce 2002, kdy Česká republika dokončovala přístupové rozhovory s Evropskou unií, Klausova ODS za Zahradilova přičinění rozpoutala hysterickou volební kampaň, v níž ze sudetských Němců vytvořila imaginárního nepřítele toužícího pohltit ztracené české pohraničí.
Čtěte také
A jen rok poté vysloužilý premiér Miloš Zeman vzkázal sudetským Němcům, že pokud byli odsunuti, bylo to mírnější než trest smrti za vlastizradu. Což byl zvlášť cynický výpad při hrůzné reminiscenci toho, že Češi během vyhánění sudetských Němců povraždili 30 tisíc německých civilistů včetně starců, žen a dětí.
Po našem vstupu do EU ale Bernd Posselt prodělal pozoruhodný vývoj. Už v roce 2010 položil věnec u hrobu mužů popravených nacisty v Lidicích a požádal o odpuštění za německé vyvražďování českého národa. Zřetelně tak dal najevo, že patří k německým demokratům, pro které byla a zůstává nezpochybnitelnou vina nacistického režimu za hrůzné válečné zločiny.
Zásadní krok zvyšující šanci na usmíření Čechů se sudetskými Němci ale přišel v roce 2015. Tehdy se Posseltovi podařilo po dlouholetém úsilí vyškrtnout ze stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení veškeré požadavky na „znovuzískání vlasti“, „vracení majetku“ a „odškodnění“ pocházející z 50. let.
Své krajanské sdružení, které dnes tvoří potomci původních vyhnanců, tak posunul do moderní doby, kdy se už protisudetské postoje českých demagogů ocitají zcela mimo čas a prostor.
Samozřejmě nevíme, zda za tyhle zásluhy prezident udělí panu Posseltovi medaili. Možná usoudí, že ještě nenastal čas. K čemu ale čas dávno dozrál? Aby naši nejvyšší ústavní činitelé přímočaře mluvili o tom, že vyhnání našich německých krajanů bylo bezprávím a masakry nevinných civilistů nelidskými zločiny. Dlužíme to nejen sudetským Němcům, ale především sami sobě.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
