Hrdelní právo Dřevohostic oznamoval příchozím tvar věže zdejší radnice

Dřevohostice leží při staré obchodní stezce a jako tržní vesnice vznikly patrně již někdy v 10. století. Ve 13. století je obec poprvé zmíněna v historických pramenech a v 16. století už byla považována za město. V roce 1521 byla postavena zmíněná radnice, jejíž renesanční podoba se i přes mnohé požáry dochovala dodnes.

Radnice přitom nebyla jen místem zasedání městské rady, ale také soudní budovou, kde byli souzeni ti nejtěžší zločinci, kteří mohli být potrestáni i ztrátou života.

O hrdelním právu v Dřevohosticích jsou první zmínky již v roce 1659. K právu hrdelnímu patřilo také právo útrpné – tedy možnost používat při výslechu mučení ve třech stupních intenzity. V roce 1713 se ke zdejšímu hrdelnímu soudu dobrovolně přidaly i okolní obce - Domaželice, Čechy a Tučín. Zároveň se zavázaly platit na popravčího mistra 15 kop grošů. Samotné Dřevohostice kata neměly. V případě potřeby tam dojížděl kat z nedaleké Kroměříže.

Dřevohostický tvar radnice s pěti věžičkami a v pozadí vrch Šibence, kde stávala skutečná šibenice|foto: Miroslav Kobza

Popravy stětím hlavy i oběšením

Jedním z typů poprav bylo stětí hlavy. To se provádělo na místě nazývaném Stínadla, na prostranství u dnešní restaurace Na špici, při výjezdu směrem k Domaželicím. Tehdy zde stávala kaplička sv. Kříže, u níž odsouzený dostával poslední pomazání.

Druhým způsobem poprav bylo oběšení, které se provádělo na kopci při výjezdu z města směrem k Holešovu. Dodnes nese jméno Šibence a torzo svatého obrázku připomíná, že i zde se děly věci, na které je lépe nemyslet.

Rozsudkům smrti byly v Dřevohosticích často podrobeny i ženy. Jednou z prvních, v listinách zaznamenaných poprav, byla exekuce dvacetileté Mariny Cagašové z Domaželic v roce 1713. Žena podle soudu tajně porodila nemanželského chlapečka. Zaškrtila ho a vhodila do potoka. Byla odsouzena k smrti stětím. Její srdce bylo probodnuto kůlem.

V těchto místech byla Stínadla - popraviště, kde se odsouzencům dekapitovala hlava|foto: Miroslav Kobza

Podobně dopadla v roce 1731 Juliána Jurková, která svému desetiletému chlapci podřezala hrdlo. Podle dobových klepů to prý byla reakce na domácí násilí, které na ní páchal její muž, jinak vážený měšťan.

Po vyvedení z vězení byla před radnicí „uštknuta“ rozžhavenými kleštěmi na pravé ruce a na popravním místě sťata. Následně jí byla odseknuta pravá ruka, kterou podřezala nebohého chlapce a pro výstrahu přibita na kůl, na který byla naražena její hlava.

Mrtvé rameno řeky sloužilo k potápění v koši

Dřevohostický soud musel svá rozhodnutí ve věcech trestu smrti nechat potvrdit u apelačního soudu v Praze. Ten buď potvrdil vyřčený ortel, nebo jej změnil, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch odsouzeného.

Na soutoku Moštěnky s Bystřičkou bývalo rameno, kam se namáčeli nepočestní obchodníci a povětrné ženy|foto: Miroslav Kobza

To se stalo osudným i svatokrádežníkovi Janu Veselému, který vykrádal kostel a fary v okolí. Byl zatčen právě ve zmíněné hospodě Na Špici u popravčího plácku a odsouzen k trestu smrti oběšením. Apelační soud však trest zpřísnil a vysloužilý voják Veselý byl po předchozím přiškrcení za živa upálen.

Na soutoku Bystřičky a Moštěnky v horní části obce zase sloužilo k výkonu práva mrtvé rameno řeky. Byla v něm dostatečná hloubka, a tak do něj byli potápěni v koši nečestní obchodníci a trhovci a také povětrné ženštiny.