Kaolinový kopec u Nevřeně na Plzeňsku je plný překvapení

Samotný kaolinový důl s mohutnými klenbami je ukryt v hlubinách kopce. Z důvodů bezpečnosti je veřejnosti nepřístupný. Proto vzniklo jedinečné Centrum Caolinum Nevřeň, ve kterém se o všem, co je pod zemí, dozvíte v bezpečí.

Během krátké doby se kolem kaolinového dolu vystřídalo pět majitelů. Zřejmě měli velké oči. Věřili, že díky plzeňskému kaolinu budou moci vyrábět zdobný porcelán. Natolik kvalitní kaolin v Nevřeni ale nebyl. Ten se v západních Čechách nachází jen na Karlovarsku. A tak se u Nevřeně těžila surovina, ze které bylo možné vyrábět zejména sanitární keramiku.

Čtěte také

Kachlíky, záchodové mísy, umyvadla – zkrátka žádný velký zisk. I proto se tu majitelé střídali jak na běžícím pásu. Kaolin, přesněji řečeno arkóza s asi 12 procenty kaolinu, se tu původně těžil jen na povrchu ručním kopáním. Poté, co se ukázalo, že je kaolinová hornina i hlouběji pod zemí, začalo se těžit důlním způsobem.

Zákaz vstupu pod zem vynahradí Centrum Caolinum

Po mechanizaci těžby po roce 1884 vznikly klasické důlní prvky jako široká transportní štola a v ní položená dvojkolejná úzkokolejka. Po ní jezdily hornické vozíky, hunty. Vláček poháněla parní lokomobila.

Centrum Caolinum v Nevřeni je samo o sobě zajímavou stavbou|foto: Pavel Halla

Kusy do běla zabarvené horniny se vyvážely na povrch, kde se rozdrtily. Pak se hornina rozplavovala v plavírně. Po ní tu dnes na kopci najdeme jen rovnou plochu. Poté se nechal materiál vystavený na dešti a mrazu, což ho vybělilo.

Kaolin byl využíván k výrobě hrubé keramiky, dlaždic a obkládaček. Využíval se i vyplavený štěrkopísek, který sloužil jako stavební surovina. Kvůli špatnému stavu silnic a vzdálenosti vlakového nádraží byla těžba v Nevřeni v roce 1897 ukončena.

Prohlédnout si názorný interaktivní film z nevšedního „bílého“ podzemí, kam se z bezpečnostních důvodů nesmí, můžete i teď. Centrum Caolinum Nevřeň má i mimo hlavní turistickou sezónu od listopadu do dubna otevřeno každou neděli od 10 do 17 hodin.