Na skok k sousedům. Hraniční potok mezi Českem a Německem ukrývá nejedno tajemství

Jak vlastně vznikla ona německá ostruha? Možná se budete divit, ale máme ji na svědomí my, Češi, nebo spíš naši předkové. V Krušných horách, bohatých na vzácné nerosty, vytlačil tehdejší panovník Němce dál na sever. Území, o které neměl zájem, zůstalo dnešním zvláštně vklíněným německým kouskem.

Jeho část ohraničuje přirozený tok, konkrétně hraniční potok. Sám o sobě je velice malebný. V části zurčí přes ledabyle poházené kameny, klikatí se mezi kapradinami v hlubokém údolí sevřeném mohutnými smrky. Po obou stranách lemují údolí romantické skály.

V jedné části potoka si všimnete plotu s ostnatým drátem na německé straně. Zřejmě pozůstatek železné opony. Jinde je ale přirozená vodní hranice bez problémů překonatelná suchou nohou. Na většině toku je možné asi metr širokou vodu lehce překročit, a být tak i několikrát během jednoho výletu hned v Německu a hned zase u nás.

Oficiální informace|foto: Pavel Halla

Půl vody je naše a půl Němců

Po proudu se najednou začne hraniční potok měnit. Břehy na české i německé straně jsou vydlážděny vzorně uloženými balvany. I laik pozná, že šlo o záměr. A skutečně. S trochou trpělivosti dojdete přes dva malé jezy až k místu, které je nápadně vyrovnané a naznačuje půdorys obdélníkové stavby.

S největší pravděpodobností tam, na české straně, stával ještě počátkem minulého století nebo možná ještě o něco dříve mlýn. V terénu je patrný i náhon. Dnes můžeme jen hádat, k čemu mlýn sloužil. Mohlo se v něm mlít obilí, pokud byl staršího data. Mohl ale také sloužit k výrobě elektrické energie.

Další věc, které si cestou k hraničnímu potoku všimnete, je rozdíl v krajině. Zatímco česká strana je posetá hlubokými lesy, německé vklíněné mini území je samá pastvina a louka. Paradoxně se tak Čechům i Němcům podařilo vytvořit malebnou a romantickou a hlavně pestrou krajinu.

Na pravém českém břehu stával mlýn|foto: Pavel Halla

Kromě občasných cedulí upozorňujících, že se blížíte ke státní hranici, vás ani nenapadne, že jste vlastně na mezinárodním výletě. A na hraničním potoce si můžete klidně vyzkoušet i přeshraniční rozhovor.

Možná vás zajímá, jestli má hraniční potok jméno. Má. Podle map se jmenuje Komáří. Pramení totiž na nedalekém Komářím vrchu. Nejlépe si ho ale zapamatujete pro jeho funkci, tedy jako právě hraniční potok.