Sběratel z Humpolce má ve svém muzeu váhy z celého světa. Chybí mu jen australské

Sběratel z Humpolce má ve svém muzeu váhy z celého světa. Chybí mu jen australské
Už 36 let sbírá Miroslav Moravec z Humpolce na Vysočině váhy. Kupoval, sháněl a střádal, až z toho vzniklo celé muzeum. Pět místností půdy jeho domu je plné vah všech druhů a velikostí. Jsou tam decimálky na vážení brambor, ale i nejpřesnější laboratorní váhy, které dokáží zvážit hmotnost lidského vlasu.
„Zařizovali jsme si kuchyň a chtěli jsme váhy na ozdobu,“ popisuje Miroslav Moravec počátky své sbírky, která v současné době čítá více než patnáct set kusů vah. Těch prvních se tehdy týdny nemohl dočkat a pak se mu jich najednou sešlo hned sedm. A tak je začal sbírat.
Ty první byly takzvané kuchyňky, tedy váhy kuchyňské. Byly těžké, zdobené, se dvěma miskami a sadou mosazných závažíček v dřevěné krabičce. „Jsou to balanční rovnoramenné váhy dvoumiskové. Od firmy KAMOR,“ upřesňuje sběratel.
Od špetky ke kilogramům
Balanční litinové váhy se začaly objevovat na konci 19. století. Bylo to v době, kdy se v kuchařkách začaly dávky potravin uvádět podle hmotnosti. Do té doby to byly například špetky. Hospodyňky ani obchodníci ovšem ještě dlouho poté nevážili v kilogramech. U nás v Rakousko-Uhersku platily libry, které se dělily na loty a ty pak na kventlíky. Libry se pro vážení dodnes používají například v Anglii.
Miroslav Moravec má ve sbírce i váhy jednomiskové, které vypadají jako hodiny. Ty stávaly v kuchyních na západ od naší hranice. Dodnes jsou na nich dvě stupnice: kilogramová a librová. Samostatnou kapitolu pak představují váhy laboratorní.
Vitrínu mají i závaží
V muzeu stojí i váhy z textilní továrny, z lékárny nebo z různých laboratoří. A nejeden návštěvník určitě pozná váhy, které stávaly ještě před pár desítkami let v obchodech se zeleninou. Patřily k nim zvláštní plechové násypky, ze kterých prodavač sypal brambory přímo do tašky.
Součástí muzea je i vitrína se závažími. Miroslav Moravec tu má jak známá mosazná ke kuchyňským vahám, tak i větší železná s oky na přenášení. Zajímavá jsou i exotická závaží z východní Asie. Místo kilogramů, liber či lotů tam používali různá zvířata. Mouku jste tak odvážili třeba na tři slony.
Ve vitríně je k vidění i jedna kuriozita. Turistický nůž Karla Effy. Miroslavu Moravcovi ho daroval syn známého herce Jiří Effa. Nůž má zubatou čepel, v rukojeti je zabudovaná váha a navíjecí metr.
Muzeum vah v Humpolci najdete hned u dálnice, kousek od stanice STK. Sice nemá pravidelnou otevírací dobu, ale její majitel po domluvě každého rád provede, stačí zavolat na telefon, který najdete na internetových stránkách www.muzeumvahy.nafotil.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
OVĚŘOVNA: Trump zatím vakcíny mRNA na covid nezakázal, podle lékového úřadu jsou bezpečné
-
Náhrada za Bradáčovou? Štěpánek je prý zdatný a poctivý, zachovat chce hlavně nezávislost
-
Útoky na opozici i LGBT. ‚Orbán míří k volební prohře a snaží se získat hlasy konzervativců,‘ říká analytik
-
Expert: Evropa kupuje z Ruska víc jaderného paliva než před válkou. Je těžké vyhnout se Rosatomu