V životě jsem přemýšlivý trémista, říká o sobě Luděk Sobota
Luděk Sobota vystudoval nejprve dopravní průmyslovku, až poté absolvoval herectví na pražské DAMU. Je typem autorského herce, který musí vždy vědět, o čem hraje, pro koho hraje a co svou rolí míní sdělit. Svou divadelní kariéru začínal v tehdy ještě liberecké Ypsilonce, později (v letech 1973 až 1990) vystupoval v Semaforu s Miloslavem Šimkem a Petrem Nárožným.
„Na DAMU mi nevyhovoval systém Stanislavského, který údajně vyhovuje i americkým hercům. Ale mně vadil hlavně z toho důvodu, že komik nepotřebuje tu takzvanou čtvrtou stěnu. Stanislavský herce totiž nabádá, aby si utvořil okruh veřejné samoty. Tedy aby diváka v podstatě nevnímal. Aby hrál tak, jako by tam divák nebyl. Ale já od úplného začátku – tedy v Ypsilonce, ale i předtím v Kladivadle a ještě předtím na DAMU i na základce – hrál pro publikum. Koneckonců třídní učitelka to po mně i vyžadovala. Takže systém bez publika byl pro mě naprosto nepřijatelný,“ říká.
„Jako herec jsem se, myslím, dostal na poměrně vysokou úroveň v liberecké Ypsilonce. Když jsem hrál ve hře Žert, satira, ironie a hlubší význam, kterou napsal Christian Dietrich Grabbe. Režíroval to Evald Schorm. To bylo někdy kolem roku šedesát devět nebo sedmdesát.“
Postupně si vytvořil typ naivního poplety, který bohatě zúročil v řadě filmových komedií. Společným jmenovatelem všech jeho vystoupení jak před kamerou, tak na „prknech, která znamenají svět“, je komika. A to komika jemu naprosto vlastní, originální, v české kotlině ojedinělá, zlidovělá a velice populární.
Luděk Sobota se proslavil stovkami rolí ať už na divadle, v televizi nebo ve filmu. Za jeho filmový herecký comeback se dá považovat role Václava Orla, předsedy klubu TJ Slavoj Houslice v televizním komediálním seriálu Okresní přebor.
V současnosti je možné Luďka Sobotu vidět v divadle Semafor v představení Návštěvní den u Miloslava Šimka a od května pak také v Divadle Na Jezerce.
A jaký vlastně je Luděk Sobota, když nehraje? Jeho „komická“ poloha samozřejmě není identická s tou „člověčí“. Jako celoživotní trémista se Luděk za své postavy tak trochu schovává. V civilu je totiž přemýšlivý, spíše uzavřený, trochu bázlivý, prostě úplně jiný, než jak ho zná většina národa. Nemůže žít bez publika, ale přitom má strach z vystupování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
