Josef Veselý

Mnoho společných zájmů patrně neměli – o pět let starší Jan a mladší Václav, synové Adama Budovce. 

Na pouti naší historií jsme narazili na pozoruhodnou postavu rytíře Jindřicha Michala Hýzrleho z Chodů. 

„České království, věru prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na jihu se stýká s Rakousy a Bavory a na západě s krajem norickým.“

Anaxagorás, když se ho ptali, proč asi nejspíš byli podle domnění lidé stvořeni, pohlédl k nebi, a ukazuje na ně prstem, pravil: „Pro toto se, jak myslím, člověk zrodil.“

„Když v poslední srpnový den roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, ztratilo České království nejen čelného představitele zemské vlády, ale především zkušeného státníka.“

Kaniža byla uherská pevnost. Tato pevnost se ocitla v tureckých rukách. Kanižu bylo třeba dobýt. 

Zatím jsme stačili dorazit do doby rudolfinské, v níž nalézáme ku potěšení svému a jak se zdá i posluchačskému věru přehršel osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit.

Začátkem 17. století stály na uhersko-turecké hranici proti sobě ohromné armády, válka však měla už delší čas poziční ráz. 

Zatímco Matyášův vídeňský dvůr dostával v prvních letech 17. století cílevědomou vnitřní podobu, úpadek Rudolfovy autority se odrážel v poklesu prestiže celé monarchie.

Na podzim roku 1598 se začal zdravotní stav Rudolfa II. zhoršovat, zdánlivě bez jakékoli vnější příčiny. Symptomy duševní poruchy se tentokrát projevovaly velmi vytrvale.