Josef Veselý

Právě jsme dorazili do jednoho milého městečka, ležícího nedaleko řeky Oslavy na prahu Vysočiny v zemi moravské, jménem Kralice slynoucí. 

Ivančice bylo malé a klidné město, obklopené poli, vinicemi a zahradami. V jeho životě nebylo mnoho vzruchu. 

„Nalezli se mnozí, kteří v jazyku latinském a řeckém velikou pilností dosáhli umění. Židovská také řeč jako zarumovaná studnice jest, kdo by jí snažně dobýval.“

„Jsou někteří jako koza, jež hlodá kůru, ale dřeva nechá: tak i ti, kteříž čtou samu literu, ale co se zavírá v té liteře, toho nesoudí.“

Přerov patřil k moravským městům, která se s naivní jistotu těšila z dobrých existenčních podmínek a nenechala se srážet v rozběhu tím, že se v nich nedělo nic mimořádného.

„Měl mnohé prosté půvaby přirozené. Jsa prostý, laskavý a otevřený, byl by býval znamenitým dvořenínem: skláněl se ke všem, přizpůsoboval se všem situacím a všem povahám.“

„Věř mi, že když se budeš i nadále chovat tak, jak jsi začal, je navždy ztracena Tvá duše, Tvá čest i Tvoje dobrá pověst a Ty přitom nebudeš příliš starý.“

Toho roku také přidáno jest mu od Pána Boha umění, kteréž v tomto světě poslední není.

Je tu Komorník, Hejtman, Kanclíř, Hospodář, Koníř, Probošt, Hvězdář a Hliníř, ale taky Chodec, Tovaryš, Žebrák a Nuzov. 

Ztělesněním toho, co jednota bratrská prožívala v letech rozmachu reformace Lutherovy, a všech jejích zápasů o existenci, byl bratrský biskup Jan Augusta.