Stéblo, uhlík a fazole
Radek Malý
Podle pohádky bratří Grimmů vypravuje Radek Malý.
V jedné vesnici žila chudá stařenka. Zrovna si nachystala fazole, že je uvaří. Rozdělala v kamnech oheň a vhodila dovnitř hrst slámy. Když fazole nasypala do hrnce, ani si nevšimla, že jí jedna fazolka spadla na zem a zůstala tam ležet vedle stébla slámy. Krátce nato k těm dvěma z kamen vyskočil doutnající uhlík.
Vtom stéblo promluvilo: „Přátelé milí, kde jste se tu vlastně vzali?“
Uhlík odpověděl: „Měl jsem to štěstí, že jsem vyskočil z ohně. Kdybych si to silou neprosadil, zle by se mi vedlo – spálili by mě na popel.“
Ani fazole se nenechala zahanbit: „Já si zachránila holou kůži v poslední chvíli. Kdyby mě stařenka hodila do hrnce, bez milosti by mě rozvařila na kaši tak jako všechny moje přítelkyně.“
(Stéblo na to povídá:) „Copak mně by se vedlo lépe? Paní domu ohněm a kouřem zahubila všechny mé bratry – šedesát jich bylo! A všichni najednou přišli o život.“
(Uhlík se hned polekal:) „Ale co teď s námi bude?“
(Fazole rozvážně pravila:) „Myslela bych, že když už jsme tak šťastně unikli smrti, měli bychom držet spolu jako dobří kamarádi. A protože tady nás nečeká nic dobrého, vydejme se do světa, do cizích zemí.“
Ten nápad se ostatním dvěma zamlouval, a tak společně vyrazili na cestu. Brzy přišli k potůčku, který tam crčel mezi poli. Nevedla přes něj lávka ani můstek, a tak nevěděli, jak se dostat na druhou stranu.
Tu stéblo povídá: „Položím se napříč a vy po mně přejdete jako po mostě.“
A tak se i stalo. Ovšem uhlík, od přírody horlivec, si to na zbrusu novou lávku hned štrádoval. Když ale došel až doprostřed a uslyšel pod sebou hučet vodu, dostal strach. Zůstal stát na místě a neodvážil se dál ani o krok. Vtom však stéblo začalo hořet, rozpadlo se na dvě půlky a spadlo do potoka. Uhlík se skulil hned za ním, chvíli vztekle syčel, jak se mu ve vodě nelíbilo, a pak vypustil duši.
Fazole, která ze samé opatrnosti zůstala na břehu, se té příhodě musela smát. A smála se víc a víc, tak mocně a tak dlouho, až z toho praskla. Byla by dopadla jako její dva kamarádi, ale měla štěstí: zrovna tam na břehu odpočíval potulný krejčovský tovaryš. Měl dobré a soucitné srdce, vytáhl jehlu s nití a hbitě fazolku sešil. Ta mu pěkně poděkovala, ale protože měl ten krejčík černou nit, mají fazole od těch dob na břiše tmavý šev.
Osoby a obsazení:
Vypravěč: Martin Myšička
Stéblo: Jan Meduna
Uhlík: Petr Stach
Fazole: Lucie Pernetová
Autor: Radek Malý
Režie: Petr Vodička
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Dominik Budil
Zvuková spolupráce: Jan Trojan
Produkce: Dana Reichová