Mojmír
Marek Epstein
Opravdu lidské rozloučení
Vrznou dveře, někdo si čistí boty. Hluboký pravidelný dech. Snad o trochu silnější, než má obyčejný člověk, řekněme dech jedince nastydlého. Ozve se ťukot na dřevo.
Jaryn: Ťuky, ťuky. To jsem já... Jaryn. (Venku je jak na Sibiři.) Tak co, ty stará vojno. Koukám, po snídani se ještě rád natáhneš. To znám. Kdyby mi to Stáňa dovolila, válel bych se celou neděli, ale znáš ji. (Páni, ty tady máš ještě cukroví od Vánoc?
Chvilku mluví s plnou pusou.
Přede mnou to Stáňa (hned) schovává, že je to starý, plesnivý a tak. (Znáš to.) To víš, nehubnu.)
Chvilku jen žvýkavé ticho.
Hele, já vím, že jsem tě teď trochu zanedbával, ale posílají mě skoro každej den do Hradce. Samý jednání. Já vím, tebe to nedojme. Seš tady skoro pořád sám. Vzpomeň si ale, že jsem to byl já, kdo chtěl, aby tu Líza zůstala. Jenže když se Stáně někdo nelíbí... (Mně teď pořád honí po špitálech, že mám tohle a támhleto a sama má ten bércák skoro až pod koleno. Uříznou ti nohu, jí říkám, ale myslíš, že na mě dá?) A víš, kdo ráno přijel? To ti udělá radost. Lindička s Toníkem. Pamatuješ na Toníka? Hrozně se tě bál. Sotva se držel mámy a teď přejede kuchyň na tý svý motorce, než se otočíš. Hrozně to letí. Lindička má místo v tiskárně, takže to snad utáhne jako svobodná matka. Mezi náma, Mojmíre ... dobře, může se stát, že si chlap někde štrejchne, taky nejsem svatej ... teda dneska už jo, ale dřív, (když jsem jel do Hradce,) co ti budu povídat. Ale Stáňu a Lindičku bych kvůli nikomu neopustil. Nikdy! To ti říkám jako chlap chlapovi. No, o tom jsem ale nechtěl mluvit, Mojmíre. Chtěl jsem ti jen udělat dobrou náladu. Aby ses snad nezlobil. Tady jsem ti přinesl sušený švestky. Vím, že je zbožňuješ a já mám po nich zácpu. Nechceš? Takže se přeci jen zlobíš?
Dech se zrychlí.
Ale no tak, (no tak,) pojď ke mně. Kamaráde. Všechno bude dobrý. Jsem tady s tebou, neboj (se). Všechno bude dobrý...
Ozve se smrtelné zakvičení, dupání a pak rána z porážecí pistole.
Zašustí papír.
Vidíš, a je to za náma. Stáňo! Pojď míchat krev, ať se nezdrcne! Mojmír to má za sebou...
Osoby a obsazení
Jaryn: Luboš Veselý
Autor: Marek Epstein
Režie: Petr Mančal
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer
Zvuková spolupráce: Tomáš Pergl
Produkce: Radka Tučková
